Moira Stewart - párty jenom na parketu?
Anglie neustále chrlí nováčky na hudební scéně jak na běžícím pásu. Trojice Moira Stewart se snaží skloubit rock, pop i taneční hudbu pastou melancholie a pozitivního utopismu přelomu 80. a 90. let. Docela se jim to daří čehož důkaz je debut Sweetness, Yes!
Zima v české kotlině potahuje svým melancholickým splínem vše vůkol nás, a tak se únik do teplejších krajin nabízí mimo jiné i ve virtuálním útěku s přeci jen pozitivněji nastavenými hudebními spolky. Moira Stewart přivedli nedávno na svět věru jarní debut, který dýchá popem ctícím všechny komerční náležitosti, přesto ho to koše neodhodíte.
Pamatujete si party Soup Dragons, Carter USM, The House Of Love nebo Lightning Seeds? Všechny tvořili na přelomu 80. a 90. let čirý indie pop, jehož příchuť nesváděla k dávení a navracela této škatuli šarm, přitažlivost a důstojnost. Připomínám tyto popové mrtvoly z toho důvodu, že po spuštění alba Sweetness, Yes! tento omamný duch chytlavého popu vytane ihned na mysli.
Základ alba trojice tvoří elektronika včetně chytlavých melodických linek a rytmiky. Tu doplňují jednoduché linky elektrické kytary a nevinné i vícehlasé vokály v duchu Iana Broudieho (Lightning Seeds) či Bernarda Sumnera (New Order). Právě nespoutaný optimismus spolu s přímým tahem na branku jsou nejsilnějšími trumfy Moiry Stewart, na které se může na svém debutu spolehnout.
Nevěřím tomu, že anoncovaná stoprocentní párty atmosféra spolu s prezentovaným hudebním materiálem nezabírá, ba naopak. Při divokém elektropopovém reji na parketu většina tanečníků nezaregistruje mírně jednotvárný konec debutu. Hymnická Give A Little Love vše spojí k pořvávání vlezlého refrénu, aby se po konci koncertu všichni odebrali na bar stvrdit párty ostřejším drinkem. Jsou večírky, kde se do zábavy účastnící trochu nutí. Když už si vyhradili čas, tak přeci nebudou sedit na židli jako pecky, že? Moira Stewart takového otázky neřeší a jde rovnou na věc. Občas by se z tohoto přístupu vyplatilo vzít si příklad i v "normálním" životě.
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
