Mohl jsem mít cestovku i seznamku, říká autor knihy Raději zešílet v divočině. Nakonec má film

„Ke knize jsem přišel na jedné dovolené. Můj otec mi ji tehdy vnutil s tím, že je to skoro dokonalý scénář pro dokumentární film. Měl pravdu, zhltal jsem ji jedním dechem, zavolal jsem Palánovi a věci se daly do pohybu,“ vzpomíná režisér na iniciační okamžiky vzniku úspěšného filmu. Se spisovatelem se celkem rychle dohodl. „Měl jsem pocit, že Miro celou věc vnímá spíš existencionálně, než jako jeviště. Tím se lišil od ostatních zájemců o zfilmování mojí knihy,“ říká k tomu Palán. Ovšem nejen filmaři se mu ozývali. Po vydání knihy psala nebo volala řada lidí – jedni chtěli jeho respondenty navštívit, jiní si je dokonce vzít. „Mohl jsem tak mít cestovní i seznamovací kancelář,“ směje se spisovatel.

Velká děcka před i za kamerou

Vlivem různých okolností se režisérovými filmovými protagonisty nakonec stali bratři Klišíkové, mimochodem jednovaječná dvojčata.

„Sám se považuji za velké děcko, a bráchové Klišíkovi mi tuhle polohu připomínali. Dala se s nimi rozehrát hra jakési pohádky, jít až někam za horizont běžného dokumentárního filmu.“
Miro Remo

Na filmu Remo pracoval šest let. Stejně jako Aleš Palán, který mu zpočátku otevíral k šumavským poustevníkům dveře, se svými hrdiny doslova dýchal. Natáčení s nimi označuje jako příjemné, spolupráce byla bezproblémová. „A radost mi udělal jeden z diváků, který po shlédnutí dokumentu řekl: připadá mi, že na plátně filosofují Platón se Sokratem,“ usmívá se. S tím, že oba antičtí mudrcové možná nebyli tak vulgární. Ale kdo ví?

Mumraj kolem filmu už František sleduje z nebe

Jak Palán s Remem, tak i filmová kritička Alice Aronová pak v Mozaice připomněli smrt jednoho z bratrů Klišíkových. Ten si ještě užil karlovarský červený koberec, a v noci po slavnostním předávání Křišťálových glóbů z tohoto světa odešel. Jakoby se tak postaral o pokračování filmu. Byť už bez kamery.