Místo činu: Pécsi Mühely. Nový pohled na maďarské akční umění
Pécsi Mühely, neboli Péčská dílna, působila v maďarské Pécsi (česky Pětikostelí) v letech 1969 až 1981. Název skupiny byl odvozen zčásti od názvu dílny, která pracovala na rekonstrukci katedrály, zčásti vyjadřoval obdiv k Bauhausu, na kterém vyučovala anebo studovala řada maďarských avantgardních umělců. Zavítáme do olomouckého Muzea moderního umění, které pod názvem Místo činu: Pécsi Műhely vystavuje maďarské akční umění ze sbírek Balázse Szluky a Muzea umění Olomouc.
Vystavená je více než stovka děl pěti členů maďarské skupiny neo-avantgardních umělců Pécsi Mühely. „Kromě Károly Halásze představujeme na výstavě díla Ference Ficzeka, Károly Kismányokyho, Sándora Pinczehelyiho a Kálmána Szijártó, tedy celou Péčskou dílnu,“ říká kurátor Ladislav Daněk, který výstavu připravil spolu se Štěpánkou Bieleszovou.
„Výstava Místo činu Pécsi Mühely je jedním z přelomových projektů, který přináší zcela nový pohled na fenomén, který nebyl důkladně prozkoumán. Najdeme spojnice s československým kulturním prostředím, což nás vždy velice zajímá, protože mentalita střední Evropy, potažmo bývalých komunistických zemí byla velice podobná. Sledujeme, jakou možnost měli autoři ve velice limitovaných kulturních a společenských podmínkách vystupovat, publikovat a jak se jim žilo,“ říká spoluautorka výstavy, kurátorka Štěpánka Bieleszová.
Výstava Místo činu: Pécsi Mühely je jedním z přelomových projektů, který přináší zcela nový pohled na fenomén, který nebyl důkladně prozkoumán.
Štěpánka Bieleszová
První skupinové vystoupení mladých umělců se uskutečnilo v roce 1969. Následující rok pak jejich výstava putovala do dalších míst Maďarska. „Členové skupiny Pécsi Műhely se konfrontovali s aktuálními uměleckými trendy ve střední i západní Evropě. A to v celé šíři dobově aktuální problematiky tedy od neo-konstruktivního umění, přes konceptuální přístupy až po akční umění, zahrnující happeningy, performance, body art a land art,“ říká Štěpánka Bieleszová s tím, že členové skupiny však vždy respektovali východiska pramenící z domácí tradice meziválečného konstruktivního a avantgardního umění.
Péčská dílna se záměrně vyhýbala prvoplánové kritice komunistického režimu. Svými pracemi se snažila interpretovat směry v Maďarsku utlumené jak světovými válkami, tak revolucí v roce 1956, jejímž důsledkem byl odliv elit do zahraničí. Členové skupiny prahli po poznání nových evropských trendů a chtěli v Pécsi vytvořit tvůrčí prostor, kde by mohli experimentovat a realizovat své koncepty. Samozřejmě vnímali soudobou společenskou a politickou situaci a svými uměleckými akcemi parafrázovali stranou organizovaný společenský život a mediální propagandu. „Proto také vizuální kódy, použité například ve smaltovaných obrazech nebo i v konceptech a půdorysech land artových akcí, vycházely z konstruktivismu a racionálního jazyka geometrie. Figura v jejich dílech se nevyskytovala skoro vůbec. A pokud ano, tak jako tvarový symbol a prostředek pro vyjádření gesta, pohybu či rytmu. To zase souvisí s experimentálním baletním a divadelním prostředím, které se v Pécsi v té době progresivně rozvíjelo,“ vysvětluje Ladislav Daněk.
Nový vizuální jazyk spojený s médiem fotografie
V době vrcholných společenských aktivit skupiny jako základní vyjadřovací prostředek převládalo médium fotografie, které umožňovalo pohotově zaznamenávat bezprostřednost uměleckých akcí ve veřejném i privátním prostoru. Fotografické záznamy měly v původní podobě zejména dokumentační a informační hodnotu. Teprve později s odstupem času nabyly umělecké hodnoty. „Paradoxem je, že umění, které chtělo být nezávislé, se postupem několika let samo stává prostředkem obchodu s uměním. To přináší historický vývoj, nemůžeme to ovlivnit a umělci ve své době určitě nepočítali s tím, že na jejich tvorbu budeme takto nahlížet,“ říká Štěpánka Bieleszová. Výstava potrvá do 2. června 2019.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
