Miroslav Popelka: „Archeologické boomy jsou skoro vždy spojeny s nějakou stavební činností“

Hosté Telefonotéky, na které se můžete těšit.

„To je ale právě jeden z obrovských omylů – lidé si totiž spojují archeologii právě s pravěkými zvířaty. Přitom je dělí několik desítek milionů let a ve skutečnosti se třeba brontosauři a lidé nemohli potkat.“ Posléze si pak uvědomil, že mu chybějí lidé, člověk.. a od toho zjištění pak už byl jen krůček k jejich raným kulturám, potažmo mladší době kamenné. „To je období, bez kterého bychom dnes nebyli. Vychází z něj vše, nástroje, zvyky, , zemědělství, studny, styl života..,“ dodává. „Věci v životě se většinou stávají náhodou.. já jsem se náhodou dostal k problematice kamení.“

„Já si dokážu představit, že se lidé setkávali s těmi pozůstatky dob minulých a museli se k nim nějak postavit, nějak se s nimi vyrovnat. Pohled očima Bible navíc nevyžadoval pohled od učence,“ odpovídá doc. Popelka na otázku, kdy si lidé začali uvědomovat, že mají nějaké předchůdce, a jak to vnímali. „Je to období, kdy se staré věci sbíraly jako kuriozity, třeba Rudolf II. měl velikánskou sbírku kuriozit a bezpochyby mezi nimi byly i nálezy z pravěku.“

Archeologie jako moderní věda vzniká až v druhé polovině 19. a rozvíjí se ve 20. století. „Oni si dříve nedokázali vysvětlit, kde se ty věci vzaly. Na poli třeba objevili kamenný nástroj, nějaký ten klín, byl mokrý a zvláštně se leskl, ten člověk tehdy věděl, že tam ten předmět nepatří, že v jeho době nemá co dělat. Tak si takové kameny sbírali, nazvali je hromovými kameny a věšeli si je nad dveře chalup, jako se dnes věší třeba podkovy. Ty hrnce, které třeba našli při té orbě, to pro ně byly hrnce trpaslíků.“ Pak už se s předměty zacházelo jako s historickými předměty. „Ovšem co je zarážející, my s těmi mýty bojujeme do dneška,“ povzdechl si doc. Popelka. Jaké omyly a proč dodnes mezi lidmi panují? Jak vnímat třeba údajný matriarchát a patriarchát? Dozvíte se dál v tomto díle Telefonotéky.

„Archeologické boomy jsou skoro vždy spojeny s nějakou stavební činností,“ pokračuje doc. Popelka. „Přesto, archeologie je věda, která se zabývá studiem hmotných pramenů. My třeba můžeme jen velmi těžko rekonstruovat model rodiny apod., to jsou věci nehmotné, duchovní a sociální.“ I na „mrtvém“ nálezu lze ale najít spoustu příběhů. Mezi mnohými jsme připomněli třeba Věstonickou Venuši a to, čí je asi otisk drobného prstu na jejích zádech, nebo Ötziho, který byl objeven v Alpách před čtvrt stoletím. Víte, že měl boty, které si skoro nezadají s dnešními pohorkami? Zajímavým tématem byly také nepohodlné, hrůzné a divné archeologické nálezy, např. údajné upíří hroby nebo lebky mimozemšťanů: „Jsou vděčné, protože to je právě to, co laická veřejnost zachytí a vnímá, ale co hůř - také špatně interpretuje,“ vysvětlil doc. Popelka a hned navázal několika příklady. Velkým tématem byla i archeologie ve školství a hlavní „opravenky“, které by se do tříd měly dostat.

Čtěte také: Archiv odvysílaných dílů Telefonotéky.