Miř vždycky mnohem výš, radil mi Jiří Kylián. Celý život jsem se tím řídila, říká tanečnice Nataša Novotná
Když jí bylo pět, maminka jí dala na krasobruslení. Tam si jí ale vyhlédl taneční pedagog a ona se začala věnovat baletu. Toužila stát se primabalerínou, a tak na Janáčkově konzervatoři pilně pilovala klasickou techniku. Směr jejího života ale nadobro změnil Jiří Kylián. Věhlasný choreograf českého původu si jí v roce 1997 vybral do svého juniorského nizozemského souboru.
Po letech angažmá v Haagu sbírala zkušenosti u dalších špiček současného tanečního umění, třeba u Williama Forsytha, Matse Eka nebo izraelského tvůrce Ohada Naharina.
Co jí tak zaujalo na jeho taneční metodě gaga, kterou začala vyučovat v České republice? Proč se s hvězdně rozjetou zahraniční kariérou rozhodla vrátit domů? A proč by měl být choreograf dobrý psycholog? I o tom mluvila ve Vizitce s Markétou Kaňkovou.
Související
-
Působím křehce, ale mám v sobě divnosti. Na jevišti s nimi ráda pracuji, říká Markéta Jandová
Baletky od Miřenky Čechové o drsném prostředí taneční konzervatoře vnímá Markéta Jandová jako svůj deník. Včas ale dokázala poznat, že její role není ve sboru.
-
Nedovolíme si být smutní, protože společnost nás takové nebere, říká tanečnice Cécile Da Costa
Ráda pracuje s hlasem, protože skrz něj dává všanc zranitelnost. Líbí se jí, když si umělec na scéně „nechává něco pro sebe“, ale coby umělkyně se pouští do osobních témat.
-
Máte, či nemáte rádi tanec? Jděte na deset představení, pak si udělejte názor, říká tanečnice
„Největším limitem jsme si my sami,“ míní tanečnice, choreografka a umělecké ředitelka Studia Alta Lucia Kašiarová.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka


Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka