Mimořádné nepřístupné architektonické dílo. Gravitační přehradní nádrž Klíčava u Zbečna fascinuje konstrukčním řešením

25. leden 2022

Plány vodohospodářského komplexu vypracoval architekt Oskar Oehler (1904–1973), v jednom z ateliérů pražského Stavoprojektu na začátku roku 1949. Na celku, kterému věnoval značnou pozornost, není fascinující pouze vizuální podoba, ale i konstrukční řešení hal krytých skořepinovými klenbami. Právě v nich viděli stoupenci poválečné monumentální architektury jeden z mnoha výrazových prostředků, pomocí nichž chtěli překonat apriorně materiální vědecký funkcionalismus.

Přehradní nádrž Klíčava u Zbečna z let 1949–1955

Úpravna vody představuje soubor rozličně pojatý, avšak vizuálně sjednocený komplex, sloužící k přeměně užitkové vody v pitnou. Tento očistný proces, jemuž Oehler přikládal až metafyzický význam, se přímo odrazil v architektonickém řešení jednotlivých sekcí. Proto halu, kde probíhá filtrace, koncipoval nejvýtvarněji.

Takřka sakrální vzezření vnitřního prostoru této oválné rotundy architekt umocnil motivem železobetonového sloupoví nesoucího žebra skořepinových kleneb, což mu umožnilo prosvětlit provoz předsazeným pásovým oknem. Fascinující halu, dominantu areálu úpravny vod, propojil s neméně působivým křídlem, v němž je voda okysličována. V motivu komunikačního krčku zakončeného zastřešenou lávkou, zazněl v Oehlerově tvorbě zřejmě poprvé a naposled dozvuk funkcionalismu, inspirovaného architekturou velkých zaoceánských parníků.

autor: Jakub Potůček
Spustit audio

Související