Milník v diskografii? Vladimír Mišík & ETC... - Umlkly stroje

7. červen 2004

Jsou určité typy jistot, o které se můžeme opřít a které nezklamou. Na poli vrtkavého hudebního byznysu je to jev spíše vzácný, o to více setkání s ním potěší. Hudba Vladimíra Mišíka by mohla tomuto jevu sloužit jako archetypální předobraz. Patří mezi ten typ muzikantských osobností, které dělají prakticky odjakživa to samé a přesto to neztrácí smysl. Od jeho "Jedničky" /1976/ uplynula už pěkná řádka let a v moři domácí hudby pominula nejedna módní vlna, letošní deváté studiové album Mišíkova Etc... "Umlkly stroje" je ale kořenům, ze kterých vyrostl, minimálně ze všech porevolučních desek, nejbližší.

Pokud něco z "Umlklých strojů" vyzařuje od prvního poslechu, pak je to pečlivá řemeslná propracovanost a znatelný klid ve smyslu odstupu od materiálu. A to nejsou parametry zrovna samozřejmé. Pětiletá pauza od posledního alba ("Nůž na hrdle" /1999/), kterou museli Mišíkovi fandové protrpět, evidentně přinesla své ovoce. Zas po čase a (doufejme) na čas se usadila sestava Etc... (Jan Hrubý povýšil z hosta na stálého člena, Stanislava Kubeše za kytarou vystřídal Petr Pokorný), která začíná konečně hovořit jednotným jazykem. To v době natáčení "Nože na hrdle" ještě zcela neplatilo a jistá žánrová rozptýlenost a nekonzistence se na minulém albu také podepsala.

Vladimír Mišík

Z muzikantů je krom značné vyhranosti cítit také pokora k Mišíkovu zpěvu a vůbec k náladě písní, což se příznivě odráží na kompaktnosti celé desky. Právě toto vyvolává nejsilněji pocit podobenství s úplnými začátky Mišíkova sólového hraní. "Umlkly stroje" je podobně jako již zmiňovaný debut albem ukázkově písničkovým. Jednoznačnými tahouny výsledného výrazu jsou nekomplikovaná melodičnost, pochopitelné texty a vysoká atmosférotvornost Mišíkova projevu. Ubylo muzikantské "chytrosti" a osobitosti, charakteristických znaků dvou výtečných desek "Jen se směj" (1993) a "Město z peřin" (1996) minulé sestavy Etc..., na druhé straně byl tento deficit vyrovnán širší stravitelností a větší naléhavostí v barvě zpěvu.

Pokud by bylo třeba vymezovat "Umlklé stroje" žánrově, pak jsou albem výrazně bluesovým. Nejen dík dvěma písním v bluesovém rytmu - otevírající poloakustické "Andělé nade mnou" a titulní "Umlkly stroje" -, ale také v textech. Po delší době se tu (vedle pravidelných příspěvků Jiřího Dědečka) objevují slova bluesového principála Václava Hraběte, s jejichž duchem souznějí nejlépe texty z Mišíkova pera. Vrátilo se sem více, pro bluesovou poetiku nezbytné, syrovosti a patosu, omezeny byly naopak výstřely směrem k "odlehčeným" konstatováním těžkých životních stavů, které na "Noži na hrdle" měly tendenci sklouzávat spíše k hospodou obroušeným banalitám. Zjednodušeně řečeno, Mišík už nekřičí "Zoufale chci pít, zoufale chci pít, výt jako šakal, jako pes", ale s nostalgií i noblesou životem prošlého bluesmana zastřeným hlasem konstatuje: "Kubánskej rum s kostkou ledu si dám, příliš mnoho změn, zkázu v srdci mám" /"Romeo se kácí"/.

Vladimír Mišík

Podtrženo sečteno, "Umlkly stroje" se do historie Mišíkových desek pravděpodobně zapíše jako jeden z důležitých milníků. Ne snad, že by na ní objevoval něco nového, rozšiřoval žánrový záběr, nebo jinak experimentoval s konceptem. Právě naopak. "Umlkly stroje" jsou přímo esencí toho, co si lze pod Etc... představit, respektive té z poloh Etc..., která je jeho protagonistovi nebližší. Koneckonců to, že Mišíkovým přáním bylo vždy dělat hlavně "písničky, které zůstanou samy sebou, i když je oholíš od kapelových aranží", není tajemstvím. A právě na "Umlklých strojích" se mu takových kusů podařilo prosadit nadprůměrné množství.

Oficiální web

autor: Hynek Just
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.