Milan Jariš: Demokraté. Groteskní obraz doby, kdy se jinak mluví a jinak myslí
Co se stane, když v noci místní rozhlas vyhlásí, aby se shromáždili všichni praví demokrati? Hru pro pamětníky k „Vítěznému únoru“ poslouchejte on-line po dobu jednoho týdne po odvysílání.
Už to prasklo?
V roce 1965 vydalo nakladatelství Orbis v edici Divadlo svazek Rozhlasové hry. Obsahoval pět textů pěti autorů, jedním z nich byli i Demokraté Milana Jariše, kteří měli rozhlasovou premiéru o rok dříve. Edice skončila v roce 1970, tak jako velká část české kultury. Otakar Blanda, který vedl divadelní a filmovou redakci nakladatelství, skončil na dalších dvacet let jako korektor v tiskárně. Komunistická strana se, opět, rozhodla vzít věci pevně do svých rukou.
Lidi se měněj, znal jsem jednoho, to byl lupič a v nových podmínkách vzorný pracovník.
Jedním z protagonistů ideologického přístupu k literatuře před rokem 1968 byl i Milan Jariš (1913–1986). Předválečný komunista, vězeň koncentračního tábora a režimní novinář prošel svým „prozřením“ po odhalení kultu osobnosti, kdy např. přepracoval svůj divadelní kus Inteligenti.
Ve své první rozhlasové hře Demokraté navazuje na tradici, která začíná u Stroupežnického zasedáním obecní rady v Honicích v Našich furiantech a končí dnes třeba Havelkovými Vlastníky. Zasedání nebo schůze, kam úřední nutnost svede na jedno místo lidi se společnou historií, ale rozdílnými zájmy, zůstává pořád vděčnou dramatickou situací.
„Co se stane, když v noci místní rozhlas vyhlásí, aby se shromáždili všichni praví demokrati?“ S takovým podtitulem byla „rozhlasová satirická hra“ uvedena při své premiéře 25. 12. 1964 a naše postavy shromažďuje na schůzi, kde se mají vyšetřit události předchozí noci. Slovo „satira“ má tehdejšího posluchače upozornit na to, že se budou „tepat nešvary“ a že nepůjde o tragédii, jako byla třeba hra Josefa Topola Konec masopustu, uvedená v roce 1962, s níž Demokraté sdílejí společné motivy (od hlášení vesnického rozhlasu, návštěvy z okresu, posledního sedláka ve vsi, až po tragickou událost i její vyšetřování). Ostatně i postava, kterou v Demokratech hraje Josef Kemr, má ve své shánčlivosti společné rysy se Smrťákem z Konce masopustu, kterého hrál na jevišti Národního divadla (premiéra 14. 11. 1964).
Volali opravdický demokraty a nalezli jste sem všichni.
Jarišovi Demokraté nejsou tragédií, takový pohled byl Jarišovi asi bytostně i ideologicky cizí, jeho satira „v mezích zákona“ ze všeho viní špatné lidské vlastnosti. Přesto ale zachycuje dvojakost doby, kdy se jinak mluví a jinak myslí. Protože i tvůrci, režisér a herci, tuto dobu důvěrně znali, dokázali vytvořit její groteskní obraz. Jestliže autor své hře sám poněkud vylámal opravdu ostré satirické zuby, pak herci do ní dokázali přenést víc, než možná sám chtěl.
Nejnovější hry a četba
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.