Milan Adamčiak: „V mých partiturách je svoboda.“

"Poslouchal jsem free jazz a maloval podle něj své kvaše a akvarely, při poznávání výtvarného umění 20. století jsem dostal chuť si ho taky zahrát."

S projekty spojujícími zvuk, vizualitu a poezii začal Milan Adamčiak v průběhu 60. let jako student hudby v Žilině, zprvu v naprostém odtržení od tendencí zahraničního hudebního vývoje.  

Považoval se za československého umělce, zásadní vliv měl však především na mladou generaci slovenských hudebníků, kterým ještě v předlistopadových dobách přibližoval ideje Johna Cage a principy současného umění. Na jeho přímluvu Cage také osobně Bratislavu krátce před svou smrtí navštívil. Výtvarník, hudebník a konceptualista Milan Adamčiak zemřel dva měsíce před otevřením své retrospektivní výstavy ve Slovenské národní galerii, na jejíž přípravě se ale ještě stihl s kurátory podílet. V Esterházyho paláci v Bratislavě výstava potrvá do 2.července 2017.

Umělcův portrét připravila Renata Klusáková s hudebními skladateli Danielem Matějem a Petrem Grahamem, kteří v pořadu také ozřejmí princip vizuální hudby. Na výstavu Adamčiak, začni! pozve jeden z jejích kurátorů - dlouholetý Adamčiakův přítel, ochránce a donátor Michal Murin. Zaznějí Adamčiakovy partitury v realizacích souborů Agon, Mi-65 a tria Nebodaj.

"Hudebník stojí před partiturou v pozici skladatele, který z globálně určených obrysů (graficky, verbálně, numericky, kresbou, schématem atd.) nově vytváří svou vlastní, pro danou chvíli platnou a jedinečnou kompozici. Může si zvolit nástroj, délku skladby, vybrat si zvukové, ale také gestické či  akční spektrum materiálu." (M. Adamčiak)