Michal Nejtek o novince kapely NTS: Zapporn0 je také pocta městu Kladno

Michal Nejtek, klávesista kapely NTS, přijal pozvání do Českého rozhlasu, aby ozřejmil některé otazníky související s vydáním.

Kapela NTS nemá na české hudební scéně obdoby, dráždí hudbou i vizuálně a je překvapivé, že podle Michala Nejtka vlastně nejde o záměr provokovat. Vysvětlení excentričnosti tria tedy může tkvět třeba ve zvláštní souhře rozdílných hudebních osobností, které se sešly mezi zdmi jedné zkušebny.

Michal Nejtek je možná největším hudebním chameleonem kapely, cítí se dobře jak v populární hudbě – dlouhodobě spolupracuje se zpěvákem Davidem Kollerem – tak v náročnějších uměleckých uskupeních jako AGON Orchestra či Face of the Bass jazzmana Jaromíra Honzáka.

Aktivita basisty Petra Tichého se nejčastěji rozprostírá na pomezí jazzu a alternativy, o čemž svědčí např. loňské vydání duetové desky se zpěvačkou Ridinou Ahmedovou.

Démonický dlouhán Štěpán Smetáček je pak nefalšovanou českou rockovou legendou, bubeníkem kapel Arakain, Wanastowi Vjecy nebo třeba Krausberry. Jejich společný projekt NTS, tedy Nejtek–Tichý–Smetáček, jakoby si ukousnul od všeho, co tito muzikanti v hudbě zažili.

Vaše nová deska se změnila zvukově, přístupem k hraní, Tvým hraním na klávesy například. Mám pocit, že vaše hudba je dost jiná, než předchozí dvě desky, které byly podobné a to, co jste vydali teď, se od nich liší.

Možná je naše hudba někde tvrdší, jinde je blíž jazzrocku nebo progresivní hudbě. Ve škatulkách se moc nevyznám, takže těžko soudit, ale proměna nastala určitě. Za poslední leta jsme se změnili hlavně my sami, kapela moc nehrála, proběhly dokonce dva roky hibernace, kdy jsme vůbec nehráli a každý se přirozeně mění.

Už na druhé desce jsme si stanovili, že chceme postupovat od úplně volných improvizací, které byly na prvním albu, k sevřenějším útvarům a Zapporn0 je zase o krůček blíž našem záměru. Z dříve nejčastější volné improvizace jsou teď jenom tři minuty na začátku jedné skladby, jinak máme napsané kompozice, samozřejmě se sóly – zachovali jsme klasický jazzový model s pevně danými formami.

Je pravda, že se jedná o skladby z delšího časového rozmezí, protože třeba první vznikla už před třemi lety, a to u předchozích desek nebývalo. První deska vznikla rovnou z první vody na čisto natočená ve studiu, jen dvě skladby byly nazkoušené. Hudba k druhé desce vznikla na týdenním soustředění a nahráli jsme ji následně za tři týdny. Aktuální hudba naopak vznikala těžko, dlouhodobě a objevovaly se dokonce momenty, kdy jsme si říkali, že to z různých důvodů vůbec nedáme dohromady.

Když jste začínali, tak jsem si Vaší kapely cenil hlavně díky použití technologií. Jak jste se od té doby v této věci posunuli?

Základní princip, že se všichni navzájem „efektujeme“, zůstal, stejně jako naše dětské nadšení z toho, že za deset minut se k nám vrátí zvuk, který bychom nečekali, o kterém vůbec netušíme, kdo ho vydal a jakým způsobem ho kdo přefiltroval. Proměnilo se jenom naše technické vybavení; máme jiné krabičky a jiné možnosti, takže se proměnil zvuk.

Na čem dělá... Michal Nejtek

• Upravit
• Smazat

Ačkoli je Michal Nejtek aktivní zejména jako autor hudby, vyjdou v nadcházejících měsících hned tři alba, na která přispěl jako klavírista. Pohybuje se stejně obratně ve světě soudobé vážné hudby, jazzu i nejrůznějších fúzí, a tak má před sebou psaní skladeb pro Orchestr Berg, ale třeba i pro nové album tria NTS, pokud vše dobře dopadne.

V názvu alba Zapporn0 máte slovní hříčku, jejíž první část se vztahuje k Frankovi Zappovi. Proč zrovna k němu?

Protože je to pro dvě třetiny NTS Tria nehynoucí inspirace; podle mě celoživotní. Se Štěpánem Smetáčkem si myslíme – Petr Tichý by s námi taky asi souhlasil, přestože na rozdíl od nás na jeho hudbě nevyrůstal – že Zappa byl jeden z posledních stylotvorných velikánů, kteří přišli se svým vlastním jazykem, se svým vlastním vesmírem a pravidly.

Můžeme se donekonečna bavit, jaká deska připomíná jazzrock, která připomíná americký surf-sound nebo nějaké disko, ale všechno je to viděno z nadhledu onoho mága, demiurga který s hudbou pracuje naprosto po svém, a to je něco, co mi v dnešní hudbě chybí – nadhled. Každá kapela dneska hraje trošku jinak, každá kapela se vychloubá, jak je mezižánrová, ale v posledku se uvnitř mezižánrovosti složené z okopírovaných prvků ztrácí vlastní názor.

Frank Zappa měl nadhled a humor, který je velmi důležitou stránkou – ne jenom, že hudba může být vtipná, humor zkrátka vyžaduje nadhled a je to jedna z podmínek, aby se dalo se styly smysluplně zacházet. Neříkám, že na to navazujeme, my hrajeme jinou hudbu, ale v každém případě je to od nás taky hra, že Zappa pořád někde vykukuje za skříní, pořád nás pozoruje, poslouchá nás a myslí si o nás svoje.

Druhá část názvu se vztahuje k pornu a z vašich koncertních výstupů a debutové desky Libido Trip je jasné, že něco jako překvapující sexualita je jedním z opakujících se témat vašeho tria. Jaké poselství světu tím vysíláte? Věřím, že nejde jenom o pouhou snahu šokovat.

Název Zapporn0 se nám líbil hlavně kvůli tomu, že to je hezké nesmyslné slovo a že má minimálně tři významy. Porno jako takové ne. Může to být Zappovo porno, což pro mě znamená jeho způsob zacházení s pokleslými žánry, jak jsem o tom mluvil v předchozí odpovědi, a zároveň je to „záporno“, české slovo, opak kladna. A Kladno je město, ve kterém je jeden z mála klubů v České republice, kde nás vítají s otevřenou náručí, takže je to i svérázná pocta Kladnu – zápornem chceme upozornit na Kladno.

Co se týká debutové desky Libido Trip, tak do ní ten obsah dostaly až později použité texty Bohuslava Brouka, slavného českého psychoanalytika, který rozkryl velmi zásadním způsobem některé motivace lidského chování, které po freudovském způsobu interpretoval jakožto pudové. Říkal, že všechno lidské chování pochází z libida nebo z frustrací libidinózního typu. Toto téma ale s hudbou jenom koresponduje, není v ní obsaženo implicitně.

Vaše koncerty jsou taky tak trošku dotčené sexualitou. Jen některé tedy – všiml jsem si i koncertů, které jsou čistě hudební.

Spíš jde o to, kdo na našem koncertu spolupracuje. Občas s námi působí režisér Braňo Mazúch, občas performerka Dominika Divá a tam potom jde o nějakou stylizaci a odkaz na něco podobného. Ale není to nic, na co bychom chtěli prvoplánově upozorňovat, to by už dneska ani nemělo ten ohlas jako před nějakými 40 lety. 

Jak jste se setkali se Simonem Ratcliffem a co pro Tebe, potažmo pro NTS znamená kapela Basement Jaxx?

To je hezká historka. Jeden náš známý, Štěpánův kamarád, pracuje v Londýně jako vychovatel (au pair) a shodou okolností se dostal k Simonu Ratcliffeovi. Hlídal mu děti a zmínil se mu, že zná zajímavou českou kapelu.

Rozhovor měsíce: Žánroví chameleoni Michal Nejtek a Luboš Malina

• Upravit
• Smazat

Banjista a hráč na dechové nástroje Luboš Malina a kontrabasista Tomáš Liška spolu působí ve skupině Druhá tráva. Nyní však spojili své síly s pianistou Michalem Nejtkem a natočili album na pomezí jazzu, world music, nové akustické hudby a dalších žánrů. O CD Fragile Bliss hovoříme s Lubošem Malinou a Michalem Nejtkem - poslouchejte Rozhovor měsíce na ČRo Jazz 5. února ve 14:00 (repr. 22:00).

Pustil mu ji, a po nějakém čase se Simon pro naši hudbu nadchnul a začali jsme si mailovat s tím, že bychom mohli něco společně vytvořit, přičemž každý to myslel trochu jinak. My jsme mysleli, že on by použil naši hudbu jako základ pro nějaký remix a Simon naopak chtěl od nás nové a nové skladby, které by případně zprodukoval.

V roce 2015 jsme díky Českému centru hráli v Londýně, Simon přišel na koncert, který se mu líbil a zařídil, abychom zůstali v Londýně o dva dny déle. Skladby z koncertu jsme nahráli u něj ve studiu a on z nich vybral, smíchal a zprodukoval vinylový singl.

V roce 2016 jsme na tuto spolupráci navázali s plánem natočit v Londýně elpíčko, ale z toho sešlo kvůli nedostatku financí. Hudbu jsme proto natočili v Praze u Štěpána Škocha z Chinaski a Simon Ratcliffe přijel se svým zvukařem, aby dohlížel na natáčení. Nahraný materiál pak smíchal, zprodukoval, dohrál do něj různé zajímavosti a vše se dotáhlo do finále. 

Co se týká vztahu k Basement Jaxx, musím se přiznat, že jsem jejich hudbu neznal; jenom název z 90. let a nic mi to jinak neříkalo. Zpětně jsem si poslechnul pár věcí a musím říct, že ačkoliv tuto hudbu nesleduju a není to můj žánr, tak Basement Jaxx to dělají zajímavě.

Mají koncerty s obrovským množstvím účinkujících, jde o kombinaci divadla, performance a hudby. Zároveň má všechno velký náboj. Ke všemu hraje živá kapela, DJ a já myslím, že jde o něco, co by na české scéně vůbec neprošlo, protože jde o svobodnou hudbu.

Oba dva členové Basement Jaxx, jak Simon Ratcliffe, tak Felix Buxton jsou milovníci Captaina Beefhearta a Franka Zappy. Pro mě je to příklad svobodného myšlení v rámci žánru, který sice může být pro mě cizí, ale který respektuju a jsem rád, že jsem Simona mohl poznat.

Jakým způsobem Simon ovlivňoval podobu Vaší hudby?

Hudba už byla napsaná, takže ji vlastně neovlivňoval vůbec, kromě zkrácení jedné dohry o nějakých 30 vteřin. Ovlivňoval mix, protože naši nahrávku míchal a po dohodě s námi dohrával taky někde svoje syntezátory a zvuky. Nic nedělal svévolně nebo naschvál. Pomohl nám v produkci a v několika aranžérských fintách, které jsou všechny moc pěkné.

Máte možnost jeho aranžérské finty používat na koncertech při živém hraní?

Ano, můžeme, máme k tomu už svolení a máme taky od Simona samply, které budeme používat.

Co jste si připravili pro křest desky?

Zatím je to částečně tajné. Jako stálý host vystoupí Michael Kyselka, který nám desku pokřtí a jehož výstup je pokaždé performance. Druhým kmotrem bude Aleš Charvát z Amplion Records. Máme připraveno ještě něco navíc, ale to bych teď neprozrazoval.