Michal Lázňovský: Fata Morgana. Tragikomedie o útěku z Evropy zmítané válkou

4. prosinec 2021

Je 7. prosince 1941 a Fata Morgana je starý prorezlý parník, který snad kdysi byl schopen přeplout Atlantik, ale za mírových dob by nikoho ani nenapadlo s ním podobnou plavbu podnikat. Teď ale všichni jeho cestující, přesněji uprchlíci z nejrůznějších koutů Evropy, netrpělivě vyhlížejí New York... Poslechněte si rozhlasovou tragikomedii Michala Lázňovského s Lenkou Vlasákovou, Viktorem Preissem, Taťjanou Medveckou a Jakubem Žáčkem. On-line po dobu čtyř týdnů po odvysílání.

Osoby a obsazení: Spiwaczek (Jakub Žáček), Olinka (Lenka Vlasáková), Darmošlap (Viktor Preiss), Hanna (Taťjana Medvecká), důstojník + hlas z tlampačů (Jan Šťastný), autor (Michal Lázňovský), dále účinkují: Petr Šplíchal, Libuše Šplíchalová, Jan Czech), Eva Přibylová, Tomáš Fiala, Radek Seidl, Dana Reichová a Tomáš Pergl
Dramaturgie: Martin Velíšek
Hudba: Kryštof Marek
Režie: Dimitrij Dudík
Natočeno: v roce 2017

Fata Morgana ještě neopustila přístav Casablanca, čekání na povolení k odplutí se zdá být nekonečné, nervy jsou napjaté k prasknutí. Němci stále více ovládají Maroko, které oficiálně spadá pod francouzskou vládu ve Vichy. Sílí i ponorková válka v Atlantiku. Během zdánlivě klidné a díky podnebí vlahé noci se na palubě lodi setkávají pan Spiwaczek, Hanna Weissová, Olinka a Darmošlap, čtyři postavy, jejichž cílem je utéct a zažít americký sen (nezapomínejme ani na pátou postavou hry – mrtvolu pana Weisse, kolem níž se začne točit děj). Každý ze zúčastněných se musí stále intenzivněji ptát, kým vlastně je...

A právě otázka identity je jednou z ústředních otázek celé tragikomedie. Nebylo by nakonec nejlepší vše zapomenout, zcela popřít svou minulost a začít znovu, od nuly?

Natáčení tragikomedie Fata Morgana. Viktor Preiss, Jakub Žáček, Lenka Vlasáková, Taťjana Medvecká

Pan Spiwaczek (Jakub Žáček)
vypadá jako úředník, nebo jako drobný podnikatel. O všechno před nedávnem přišel, i když způsobem spíše tragikomickým než tragickým. Vypuzen ze svého malého světa stává se prostým, nehrdinským hrdinou. Jeho hlavním zájmem je přežít, ale neměli bychom ho ukvapeně obvinit ze zbabělosti nebo oportunismu.

Hanna (Taťjana Medvecká)
údajně Weissová, asi tak 45 až 50 let, středoevropská židovská intelektuálka žijící mezi Prahou, Vídní a Berlínem. Ona by s touto charakteristikou pochopitelně nesouhlasila; ne snad proto, že je politicky nekorektní, ale především proto, že své židovství donedávna vůbec nepovažovala za důležité. Nutno podotknout, že používá identitu, která je pravděpodobně falešná.

Olinka (Lenka Vlasáková)
je ve věku, kdy jsou krásné ženy nejkrásnější. Podléhá krasavcům a má soucit se slabými. Ale má i jednu nectnost: nemůže si pomoct, pomáhá potřebným. Je válka a ona je na útěku stejně jako ti, kterým při své práci na konzulátu nezištně pomohla k více či méně falešným papírům.

Darmošlap (Viktor Preiss)
poslední z hlavních postav, je na první pohled nezakotvený kosmopolita, možná s nějakými aristokratickými předky, kdo ví. Mohlo by se zdát, že je to jen roztomilý budižkničemu. Ženy na něj letí a ani on se jim nevyhýbá. Je inteligentní, možná i vzdělaný. Má přehled o současném intelektuálním a společenském dění. Celý život jen sbírá, a to ještě za podmínky, že se při tom nemusí shýbat. Nicméně sebrané informace zřejmě uměl vždy výhodně zpeněžit.

Michal Lázňovský se ve své hře nechal inspirovat životy řady konkrétních, více, či méně známých osob. Tak například Martou Feuchtwanger a dalšími pozoruhodnými ženami podobného osudu. Inspirace našel také ve vzpomínkách Lenky Reinerové, Franze Werfela, Liona Feuchtwangera, Egona Hostovského. Podnětná byla svědectví o kavárnách Berlína, Vídně i Prahy.

Spustit audio