Michael Rittstein: Ateliér mám na paneláku, na Vinohradské ulici bych bydlet nemohl

6. prosinec 2017
Michael Rittstein

Michael Rittstein patří mezi nejvýraznější osobnosti současné české malby, kterou také vyučuje na Akademii výtvarných umění v Praze, kde vede Ateliér malířství III.

Sám AVU vystudoval u profesora Arnošta Paderlíka a vystavovat začal počátkem 70. let. Už tehdy ho zajímala existence člověka v různých životních situacích. Mezi lety 1971-1972 namaloval soubor obrazů nazvaných Pravěk.

Zajímal mě vývoj člověka v době, kdy žil v tlupě a jeho instinkty nebyly ještě oslabené civilizačním nánosem.

V té době Michaela Rittsteina zaujala Darwinova srovnávací studie Výraz emocí u člověka a u zvířat. Ve své diplomové práci Zemědělský cyklus namaloval venkovanku se zvednutým koutkem úst a vyceněným špičákem. V sedmdesátých letech bylo téma zemědělství v pořádku, mladý umělec jej ale posouval tam, kde už to dobová estetika normalizace nebyla schopná přijmout.

Jedním z důležitých témat, kterým se Michael Rittstein ve své tvorbě věnoval, byla existence člověka na sídlišti, v panelákovém bytě. Jeho obrazy z uvedeného období zaujaly například režisérku Věru Chytilovou, autorku známé Panelstory. V legendárním Makromolekulárním ústavu Rittstein vystavoval s generačně spřízněnými architekty. Téma paneláku a života v něm se v posledních letech přehodnocuje a jedním z výstupů je právě probíhající výstava Paneland: Největší Československý experiment v Moravské galerii v Brně, kde je jako určitá reflexe vystaveno také dílo Michaela Rittsteina. Sám umělec na sídlišti na „vršku paneláku“ dodnes žije: „Nedovedu si představit, že bych bydlel ve Vinohradské ulici…“

Michael Rittstein / výstava Vlhkou stopou, Veletržní palác

V roce 2007 přijal pozvání Cyrila Höschla a zúčastnil se psychiatrického kongresu v Madridu. Tématem setkání odborníků byl vztah vědy a umění. Během zahajovacího ceremoniálu Rittstein namaloval obraz velký 2x3 metry. Po celou dobu ho snímala kamera, takže byla detailně zaznamenána jeho práce se štětcem, ale zároveň také proměny umělcovy tváře, která odrážela stav jeho psychiky.

Ta energie byla skutečně hmatatelná. Za tři hodiny jsem obraz namaloval. Pocítil jsem šílenou únavu, šel jsem přes závit, ale nevěděl jsem o tom.

Na poslední Rittsteinově výstavě v Galerii Václava Špály si návštěvníci mohli znovu ověřit, jak důležitou materií je pro umělce barva.

Jedna věc je téma obrazu, a druhá neméně důležitá, jak je to udělaný. Mám určitý nároky na energetickou stavbu tý věci. Proto používám silnější vrstvy.


V současné době se Michael Rittstein stále více vrací na venkov, kde znovu hledá nové náměty svých obrazů, které v jeho díle postupně nahrazují městskou sociální grotesku.

  • Výtvarné umění
  • Zpráva
  • Hosté Vltavy