Mezinárodní folklorní festival Pražský jarmark
Ve dnech od 28. 8. do 4. 9. se v Praze na Ovocném trhu konal nultý ročník Mezinárodního folklorního festivalu Pražský jarmark. Organizátoři jej nazvali 1. pražským folklorním festivalem, ale neměli tak docela pravdu. Už sedmkrát jsme se mohli s folklórem setkat v květnu na festivalu národnostních menšin Praha srdce národů na Staroměstském náměstí. Jednou také proběhl festival mezinárodní folklorní asociace IGF. Po mnoho let se v létě můžeme vypravit za folklórem do Městské knihovny, kde po týdnech hostují různé folklorní soubory. Tento původně folklorní festival se ovšem přeměnil rychle na komerční akci, kde především bohatí cizinci zhlédnou za drahý peníz kvalitní český nebo slovenský folklorní soubor. Je tedy pravda, že v Praze se zatím žádný folklorní festival, jak je známe z mimopražského prostředí, neusadil, nezískal potřebnou popularitu a tradici. Už proto je festival Pražský jarmark skvělým nápadem a doufejme, že v budoucnu skutečně zaplní pomyslnou chybějící mezeru, jako je folklór v Praze.
Jaký folklór by se měl v Praze předvádět? To je složitá otázka, se kterou si organizátoři festivalu příliš hlavu nelámali. Samozřejmě že Pražanům je blízký folklór městský, a proto byl jeden den věnován Karlu Hašlerovi a pražským písničkám. Praha je také plná lidí, kteří sem přicházejí pracovat z různých částí naší republiky. Proto je možná potěší, když uvidí folklór svého regionu a Pražané poznají něco nového. Také nesměl chybět zahraniční folklór. Ten lákal jednak svou exotikou místní diváky a cizinci v něm mnohdy rozeznali folklór vlastní, a tím byli samozřejmě potěšeni.
Na Ovocném trhu jsme např. mohli obdivovat folklór z Argentiny. Soubor El Cimarrón (což znamená divoké zvíře nebo člověk) předvedl temperamentní gaučovské tance, při kterých divák napjatě sledoval, jestli vydrží kotníky tanečníků, které byly ohýbány do fantastických zákrut. Nemohlo být opomenuto ani vášnivé tango, které tančil mimo jiné jeden gigantický mladík s plnovousem a dlouhými vlasy nápadně připomínající Krakonoše. Z Mexika zase přijel soubor Grupo Magisterial de Danza z města Querétaro, jehož tanečníky, zpěváky a muzikanty jsou výhradně učitelé. Při dokonalých tanečních kreacích zabijačkového tance s hlavou prasete za zvuků čepelí nože nebo flaškového tance ohromoval výkon účinkujících leckdy i zralejšího věku. Při tancích kreolských a mestických se nejeden divák začal houpat do rytmu jistě i proto, že melodie připomínali písně z jižních Čech. Jak je známo, muzikanti ve vojsku Maxmiliana Habsburského byli i Češi a česká dechovka profiltrovaná časem a latinoamerickým temperamentem v Mexiku zůstala dodnes. Ruský soubor Uralskaja večora zase po svém estrádním vystoupení zazpíval píseň Kdyby byl Bavorov o třech slokách. Publikum se ovšem moc se zpěvem nechytalo. Asi tam zrovna bylo málo Čechů. Úspěch a velké ovace na Ovocném trhu sklidil italský soubor I nuovi Zampognari, Noví dudáci, z kalábrijského města Catanzaro. Představili nám dudy z kozí kůže, které při hře na ně zavalí a zakryjí téměř celého dudáka. Na jeviště přišla zazpívat i tříletá Natalia a pětiletý Umberto. Na festivalu byl zastoupen v hojné míře i slovenský folklór. Vítaným zpestřením bylo určitě vystoupení dvou houslistů, jednoho violinisty a jednoho violoncellisty z Terchovské muziky. V Praze už dva roky působí soubor Šarvanci, tj. rozjaření, veselí lidé, kteří si v zahraničí, v České republice, chtějí udržet slovenské kořeny. Soubor je v současnosti složen ze studentů a pracujících ze Slovenska, ale i nadšenců pro slovenský folklór.
Také nechybělo několik českých zástupců. Např. soubor Beskyd ze Zubří na Valašsku se pochlubil, že příští rok oslaví 60 let od založení. Do souboru chodí z pěti a půl tisíc obyvatel Zubří, které je už dva roky městem, 150 dětí a dospělých. Na festivalu se jim hlavně líbilo, že si mohli zahrát a zazpívat po večerech i s jinými soubory, na což se u nich nenajde moc čas, protože po vystoupení obvykle hned odcházejí domů. Souboru Moták (Modřanský taneční kroužek), který existuje jeden rok a jehož vystoupení na festivalu bylo úplně první v krátké historii souboru, se naopak zdálo, že kontaktů je málo a že by se chtěli družit mnohem víc.
Festival nebyl jen přehlídkou hudební a taneční kultury. Lidé si zde mohli zakoupit rozličné tradiční produkty a okukovat jejich výrobu. Manželé Búřilovi z Hodonína nabízeli staročeský perník, který se pokoušejí vyrábět už jeden rok. Stále se prý musí hodně učit a podle jejich slov je to spíše koníček než vydělávání na živobytí. Před časem poznali rodinu z Krkonoš, která perníky vyrábí už po mnoho generací. Spřátelili se a tato rodina je nakonec zasvětila do tajné receptury. Tvrdí, že jsou ale poslední, komu recept byl poskytnut. Se středověkým chlebem si ovšem historický a umělecký pekař Petr Pištěc už vydělat dokáže. Prý podobný chléb viděl v Rakousku a Švýcarsku na trzích, jak ho tam sedláci prodávají se sýrem. Tak začal experimentovat a svou aktuální technologii výroby vymýšlel tři roky. Všechno vyrábí ručně a peče v opravdové peci. Vymýšlí i nové příchuti a designy, aby nalákal k ochutnávce i muže, kterým se původně takový chléb zdál příliš zdravý.
Festival skončil a nezbývá než přát si, aby se příští rok na 1. ročníku sešlo zase tolik zajímavých souborů (letos 35), účastníků (1000) i lidových umělců (30) pečlivě vybraných organizátory.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
