Mezi nebem a zemí je intimní subjektivní obrazový dokument Roberta Rambouska

V prostorách Purkrabství hradu Klenová představuje svůj cyklus subjektivního dokumentu barevných fotografií Robert Rambousek. Výstava nazvaná Mezi nebem a zemí představuje snímky vznikající od roku 2009 a zachycující výseky přírodních i městských krajin či architektur. Navštívit ji na Klatovsku můžete do 30. srpna.

„Jednotícím prvkem se stává zachycení zdánlivě nehybného nebo na první pohled nejasného děje, probíhajícího především v otevřené krajině, přírodní i městské, nabízející ovšem hluboký prostor pro vnímavost, fantazii a nalezení vlastních vztahů a souvislostí,“ představuje své pojetí sám autor. „Humorná obrazová zkratka, lehkost a na první pohled pouze esteticky vnímaná fotografie po krátkém pozorování odkrývá souvislosti mezi životem a smrtí, zrodem a zánikem, malostí a velikostí, radostí i smutkem, světlem a tmou.“

16 metrových, 2 dvoumetrové a 1 čtyřmetrový formátFotografie vznikaly většinou náhodně, během cestování po Čechách, ale při putování po dalekých krajích Thajska, Egypta, Francie nebo Německa. „Vzniklo to spontánně, když jsem náhodně vyfotil dopravní značku symbolizující šipku směřující k nebi,“ popisuje umělec počátky, „a tím začal tenhle nekonečný soubor, který myslím bude na celý život.“ A možná na opakovaná zastavení, protože podle vyjádření Roberta Rambouska se musí na některá místa vracet a situace znovu fotograficky zachytit.

03454582.jpeg

"Záběry si musím vyloženě vyhlédnout, najít, počkat na světlo"Robert Rambousek je absolvent katedry fotografie pražské FAMU. Po ukončení studia si, jak říká, udělal pauzu, kdy se věnoval komerčním věcem, „a teď se zase pomalu vracím k volné tvorbě“. Sdělit osobní pocity i vztahy mezi lidmi zamýšlí fotograf skrze osobitý pohled svého aparátu. „Vyžaduje to koncentraci, takže se nebavím s lidmi, ale sleduji prostředí a hledám znaky, které jsou všude kolem nás.“

Fotograf, který má v komerční oblasti zkušenost i s úpravou snímků, například z práce fotografa pro noviny, doceňuje i skutečnost, že fotografie pocházející z volné tvorby vystavovaného cyklu „nejsou nijak upravené, ani realita při pořízení snímku“.