Merkelová, Stoiber, Schröder a pes Holly

Jediným kverulantem zůstal sociální expert CSU, Horst Seeehofer, kdysi spolkový ministr zdravotnictví. Dohodnutou koncepci kritizuje zejména pro její byrokratickou náročnost. To však v obnovených líbánkách mezi oběma stranami nijak nebránilo. Otázkou je, na jak dlouho. Určitě jen do té doby, než se začne opět rozhodovat, kdo za CDU/CSU se postaví v parlamentních volbách v roli kancléře kandidáta stávajícímu kancléři Gerhardu Schröderovi. Ten by si přál jako soupeře Angelu Merkelovou. Ostatně Edmunda Stoibera porazil před dvěma lety jen o fous a nepochybně se tak přesvědčil, že představuje tvrdého soupeře. S Merkelovou, patrně soudí, si poradí snadněji. Jen aby se v této dívce z východoněmecké rodiny protestantského faráře nepřepočítal.

Vítězství sociálních demokratů v nejbližších parlamentních volbách předpovídá překvapivě Horst Seehofer. Má za to, že kancléři Schröderovi může volby vyhrát jeho usilovný reformní tah vůči stávajícímu atrofovanému sociálnímu státu. Varuje před jalovou kritikou ze strany svých stranických souputníků. Zejména mu vadí rétorika Merkelové. Ta odmítá Schröderovu koncepci ne proto, že by s celou řadou navrhovaných a prosazovaných opatření nesouhlasila, ale proto, že pro ni je Schröder jako takový nedůvěryhodný. Seehofer upozorňuje, že Schröder může být sice nedůvěryhodný, nicméně zanechává v poslední době po sobě hmatatelné reformní výsledky.

Jenže všechno nakonec může být jinak. Po brutálním zavraždění holandského filmového režiséra, Theo van Gogha islamistickým aktivistou jen proto, že natočil film, ve kterém se věnuje násilí na ženách uvnitř muslimských rodin, přestává být v německé společnosti, donedávna otevřené všem projevům multikulturnosti termín "vůdčí německá kultura" sprostým slovem. Koncept multikulturnosti selhal, nese se Německem. Důvody pro takové tvrzení jsou nasnadě. Starosta berlínské čtvrti Neukölln, ve které je každým třetím občanem cizinec, jen Turků v této třísettisícové komunitě je na padesát tisíc, tvrdí, že je ve své městské části svědkem vzniku a existence paralelních, do sebe uzavřených komunit. Jestliže nedávno byla v Neuköllnu muslimská dívka jdoucí do školy zahalená do šátku výjimkou, dnes jich tak jde většina. Ne však proto, že by náhle objevily islám, i když možná také, ale zejména proto, že v poslední době muslimské rodiny obcházejí islamističtí aktivisté a vyhrožují jim. V mešitách immámové nejen kážou proti nevěřícím Němcům a předpovídají jim oheň pekelný, ale vůči většinové společnosti kážou i nenávist. Podle nich hostitelská evropská kultura je určena k zániku. Místo za ni zaujme jediná a pravá víra, islám.

Respekt menšin, aniž jim kdokoli brání v jejich kulturní autonomii, vůči vůdčí německé kultuře jako kultuře rozhodující vyžadoval odedávna Jürgen Schönbohm,braniborský ministr vnitra za CDU. Byl mnohými považován málem za fašistu. Nyní není už tak osamocen. Kancléř Schröder se nechal slyšet, že demokracie nesnese ani prostor, kde by neplatilo právo, ani existenci paralelních komunit. Přistěhovalci podle něj se musí podřídit nejen stávajícímu německému právu, ale i platným demokratickým pravidlům hry. Edmund Stoiber vedle toho požaduje, aby sociální dávky cizincům byly vázány na úspěšnou, či naopak neúspěšnou jejich integraci do většinové společnosti. Vůči kazatelům nenávisti a násilníkům nezná než nulovou toleranci. Angela Merkelová soudí, že ten, kdo se v Německu usadil, musí žít na půdě ústavního pořádku bez jakýchkoli "kdyby, když a ale" a musí tolerovat křesťanské kořeny evropské kultury. Už zmiňovaný Jürgen Schönbohm tvrdí, že každý, kdo do Německa přijde, musí převzít německou vůdčí kulturu. Němci mají společnou řeč, určitě formy vzájemného chování a zákony, které dodržují. Tuto společnou základnu cizinci nesmí narušovat. A přesto jistá jejich část sama zakládá ghetta, námi Němci totiž opovrhuje. Jürgen Trittin, ministr životního prostředí stejně jako ostatní Zelení nesouhlasí. Říká - multikulturalita může být namáhavá, ale tato námaha se vyplatí.

Například do naší pop music cizinci přinesli rap. Postoj židovského kulturního svazu v Berlíně je jak pro německé Židy charakterický, tak i překvapivý: Velice dobře si pamatujeme, kdy a jak se z náboženské a ekonomické nenávisti vůči Židům stal vražedný antisemitismus. Proto nás naplňuje nedůvěrou, pokud pro každý brutální extremistický teror, namířený proti naší celé společnosti, je hledán zdroj v islámu a v celé muslimské obci. Takže podobně jako kancléř Schröder - žádný střet kultur.

Když byl nedávno ve Francii na státní návštěvě turecký ministerský předseda Endogan, doprovázely ho jeho dvě dcery. Obě zahaleny do šátků. Studují na americké univerzitě. Na turecké nesmí. Tam platí Kemalem Atatürkem, tvůrcem novodobého Turecka zavedený laicismus. Zákaz nošení jakýchkoli vnějších náboženských znaků. Ostatně i van Goghův vrah mluví plynně holandsky a je absolventem holandských škol.

Není co závidět německým politikům. Ale asi ani všem Evropanům. Snad jen ročnímu teriérovi kancléře Schrödera, Hollymu. Ten se nese na výsluní popularity. Je nejúspěšnějším německým reklamním hercem.