Melancholerik Brecht. Nakladatelství Akademie múzických umění vydalo biografii Bertolta Brechta

Brecht nejen jako divadelní reformátor, ale také jako člověk

Pro rozsáhlou biografii čerpal z Brechtových deníků, dopisů a různých nepublikovaných materiálů, dokonce i z lékařských zpráv. Knihu přeložili Ladislav Köppl, Kateřina Klabanová a Věra Kloudová. Odborným redaktorem byl Petr Christov, který přínos knihy vidí především v tom, že Bertolta Brechta představuje nejen jako zásadního divadelního reformátora, ale také jako člověka – se všemi osobnostními klady i zápory – v kontextu dramatických dějin. Pro jeho charakterové vlastnosti ho britský germanista Stephen Parker označil za melancholerika. „Kniha je rozsáhlá, fundovaná, ale zároveň čtivá a vtipná. Čtenář se o Brechtovi dozví, jak myslel, jakou měl ve společnosti roli, co znamenal pro drama, literaturu a další oblasti umění. A také se dozvídáme, že měl třeba rád houpačky, že mu z nich bylo špatně, což se mu líbilo. A to je také způsob, jak představovat velké osobnosti širšímu publiku,“ říká Petr Christov.

Stephen Parker: Bertolt Brecht, obálka knihy|foto: Tomáš Vodňanský

Tvořil hodně a rychle 

Více než sedmi set stránková publikace je rozdělena na pět rozsáhlých kapitol. První část představuje Brechta jako izolovaného a uzavřeného mladíka, pro něhož je psaní únikem i cestou k sebedůvěře. Druhá část je předznamenáním Brechtovy tvorby v rovině lyrických dramat. Seznamujeme se více s rozporem, který ho provázel celý život, rozporem, který souvisel s vírou v Boha i vlast, se smrtí blízkých i jeho nemocí i bojem o přežití těla, mysli i ducha. „Pohrožení smrtí, ať už se to týkalo jeho rodiny nebo i jeho samotného, vedlo Brechta k tomu, že tvořil hodně a rychle, protože tušil, že konec může přijít brzy. Jeho dílo, a v podstatě i jeho osobní život, je díky tomu prostoupeno i ironií a cynismem,“ vysvětluje Petr Christov.

Stephen Parker: Bertolt Brecht, ukázka z knihy|foto: Tomáš Vodňanský

Komplikovaný a zároveň neodolatelný

V knize se seznamujeme s Bertoltem Brechtem nejprve jako s vlastencem, v němž se sváří euforie i obavy z první světové války, a který se postupně mění v bojovníka proti fašismu a nakonec i stalinismu. Bertolt Brech byl osobností komplikovanou a zároveň neodolatelnou. Byl cílevědomý i soutěživý. Vzhlížel k velikánům německého divadla i literatury (jakými byl i Frank Wedekind), aby se proti nim mohl vzápětí vymezit a nastoupit na jejich místo.

„Můžeme zmínit i jeho setkání s Erwinem Piscatorem, o kterém bylo napsáno mnoho, ale rozhodně nemůžeme říci, že byli blízkými spolupracovníky. Naopak, Bertolt Brecht nemohl Erwinu Piscatorovi přijít na jméno. Brechtovo následné přesvědčení, že on je největší německý žijící divadelní tvůrce, prostupuje celým jeho životem a celou knihou Stephena Parkera, ale zároveň ho ukazuje jako velikána velmi zranitelného,“ uzavírá odborný redaktor Brechtovy monografie Petr Christov.