Měla jsem divokou mámu. Pro film Perla byla velkou inspirací, říká režisérka Alexandra Makarová

22. červenec 2025

Mozaika

80. léta, mladá Slovenka, malířka žijící v exilu ve Vídni, se rozhodně k nepochopitelnému kroku: chce tajně přejít hranice železné opony, aby se setkala se svým bývalým milencem. V Československu se ale věci nevyvíjejí podle plánů a všechno směřuje k nevyhnutelné tragédii. To je v kostce dějový obrys filmu Perla, který do českých kin přiváží rakousko-slovenská režisérka Alexandra Makarová.

Jak říká, základ příběhu je autobiografický. „Vyrůstala jsem v rodině ruských disidentů, můj pradědeček strávil deset let v lágru na Sibiři, rodina byla pronásledovaná. Témata vyhnanství, exilu a komunistických koncentráků, stejně jako otázka kam patřím a kde je domov, provázejí náš rod velice dlouho. Když jsem psala scénář, měla jsem před očima velké příběhy především neobyčejných žen naší rodiny. Hlavně mojí babičky,“ vysvětluje Makarová.

Ze snímku Alexandry Makarové Perla (2025)|foto:Cinemart

Divoká matka a dcera, která s tím musí žít

Snímek ukazuje (zase silně autobiografický) příběh matky a dcery. Hlavní postava je malířka, která se stará o malou dcerku. Matka Alexandry Makarové je taky výtvarnice, dokonce namalovala pro film obrazy. „Moje máma, když mě měla, byla velmi mladá. A divoká. V devadesátých letech studovala malířství ve Vídni a mohla si dělat, co chtěla, akorát měla malé dítě, tedy mě. Neměla jsem tedy lehké dětství, na druhou stranu jsem mnohé pochopila – třeba že máma nemá jen jednu identitu, že je na jedné straně matkou, na druhé ale nepřestává být sama sebou. I s dítětem chtěla vychutnávat život plnými doušky, a vlastně to tak je stále. To byla další velká inspirace k filmu Perla,“ nechává filmařka nahlédnout do svého soukromí.

Ze snímku Alexandry Makarové Perla (2025)|foto:Cinemart

Dalšími důležitými tématy jejího snímku jsou vztah k rodné hroudě a láska, která může člověka i zničit. „My lidé nejsme vždycky racionální, a Perla je ještě víc emocionální a impulzivní, než většina jiných. Rozhoduje se srdcem, a možná ani ne srdcem, ale břichem. Dokážu to pochopit, protože ve své rodině znám takových žen hodně. Dělaly rozhodnutí, u kterých se člověk mohl jenom chytat za hlavu. Ale možná cítily, že šlo o jednu z posledních příležitostí rozhodnout se svobodně sama za sebe,“ uzavírá režisérka Alexandra Makarová. Své životní zkušenosti vtiskla do celovečerního, zajímavě natočeného filmu, který se může chlubit i dobrými hereckými výkony protagonistů.