Mediální demokraté

V Habermasově teoretickém modelu "nejlepšího z možných politických uspořádání" se zkrátka předpokládá, že politici budou nadáni dobrou vůlí a nebudou se snažit o ovládnutí prostoru diskuse ve svůj prospěch a naopak budou usilovat o to, aby se tento prostor rozevíral a našlo se tu místo pro všechny.

Z českého pohledu působí filozofování uznávaného německého myslitele jako čiré šílenství. Česká televize i Český rozhlas jsou dlouhé roky v politických perimetrech jen proto, že politickým stranám potenciálně poskytují možnost zvýšeného veřejného vlivu. Minimálně jistotu mediální loajality, zvrácený pocit regulovaného a svázaného místa diskuse. Aktuální volba ředitele České televize je jen ilustrací poměrů, které v českém prostředí panují léta a jsou brány jako pravidlo než jako tolerovatelná výjimka.

Kdo bude novým ředitelem ČT je už asi jedno. Pro budoucnost české demokracie je podstatnější, aby se v paměti neztratilo, jakým podivným způsobem se ředitel vybírá a jaké neuvěřitelné okolnosti se kolem tohoto aktu objevují. Vyprávění členky Rady ČT Heleny Fibingerové, která za současného ředitele ČT bojuje, ačkoliv to dle ní není politický lobbing, a zároveň nevyřčenému kandidátovi v pozadí peče koláč, jak se dnes svěřila časopisu Týden, budiž jen dokreslením trapnosti a absurdity situace.

Ředitel ČT není politická funkce, nýbrž role veřejná. Proto i lobbing se tu snese čistě veřejný. Ředitel se musí opírat o důvěru veřejnosti, nikoli o sílu stranicko-politického mandátu. Dokud tuto základní pravdu moderních demokracií, která je jakousi novodobou "regulativní ideou", nepochopí politici, bude volba šéfů veřejnoprávních institucí dál připomínat pokleslý stranický cirkus. A šéfy se šaškovskými čapkami v duhových stranických barvách na hlavě nikdo nemůže brát vážně. Natož aby je mohl považovat za záruku demokratické otevřenosti.