Mé vzpomínky. Vycházejí kompletní paměti otce prezidenta Václava Havla

14. listopad 2018

První úplné vydání vzpomínek Václava Marii Havla, otce prezidenta Václava Havla a vědce Ivana M. Havla, je možné číst mnoha způsoby. Jako autoportrét osobnosti, jejíž pronikavý podnikatelský duch se zcela přirozeně snoubil se společenskou odpovědností. Jako kroniku jedné z nejvýznamnějších pražských rodin počátku 20. století či jako monumentální fresku počátku moderních českých dějin.

Byl to totiž právě Václav M. Havel, kdo stál u celé řady klíčových studentských a občanských aktivit první republiky, kdo dobudoval Palác Lucerna, založil novou pražskou čtvrť Barrandov…

Na přípravě pamětí Václava Marii Havla pracoval redakční tým více než šest let. Nakolik zasahoval do autentického textu, popisuje Pavel Hájek. „Text jsme se snažili držet co nejpietněji - vycházeli jsme ze samizdatového vydání, nikoli z toho, co vyšlo v 90. letech. Jeho jazyk jsme opravovali jenom v místech, kde by původní znění bylo na úkor srozumitelnosti.“

Václav Maria Havel, Mé vzpomínky

Jednotlivé etapy Havlova života jsou v knize zaznamenávány chronologicky, od dětství přes dospělost až po stáří. „Václav Maria Havel byl systematik a stavební inženýr, i své vzpomínky stavěl od úplných základů. První kniha zachycuje rodinné kořeny několik století zpátky. Další mapují jeho studentské aktivity, dobu mládí, cestu na zkušenou do Spojených států i návrat do Československa, závěr tvoří padesátá léta. Devátá kniha měla být celoživotním shrnutím, ke kterému už ale nedošlo.“

Evička. Novela inspirovaná deníkem puntičkářské matky

Zuzana Říhová

Na jaře roku 2015 objevila česká spisovatelka a bohemistka Zuzana Říhová na parapetu vetešnictví ve Strojnické ulici sešit v šedém kartonovém pouzdře se zlaceným monogramem E. A. na deskách. Prvorepublikové deníkové zápisky jedné puntičkářské a úzkostlivé matky, které našla uvnitř, ji zaujaly natolik, že na nich vystavěla svůj první román.

Kniha zachycuje i Havlův život za druhé světové války. „S příchodem druhé světové války si bratři Havlové rozdělili role. S Milošem Havlem se domluvili, že on bude ten, který bude komunikovat s německou stranou a Václav bude od této nutnosti odstíněn. Snažil se dál podnikat v tom, co dělal. Bohužel do jeho plánů zasáhla hospodářská recese, takže jeho projekt Zahradního města Barrandov nebyl naplněn tak, jak si představoval.“
 
Život V. Marii Havla i celé rodiny byl nelehký i po únorovém komunistickém puči. „Člověk by čekal, že v této části vplyne do jeho slov nějaký jednoznačný odsudek, protože po roce 1948 Havlovi přišli o veškerý majetek. Miloš Havel odešel do Německa, a tak se z Václava najednou stal bratr emigranta. Také byl v roli, kdy jeho strýc byl jeden z ředitelů Baťových závodů ve Zlíně, takže tam zase byla obvinění z kolaborace s nacisty. I přes to všechno v jeho vzpomínkách hořkost patrná není.“

Z knihy Mé vzpomínky

Václav Maria Havel byl - stejně jako jeho bratr Miloš Havel, který založil Barrandovské filmové ateliéry - významnou postavou českého společenského života. „Zajímavé na něm je to, že nikdy nebyl sólový hráč. Jeho vždycky zajímala spolupráce a snaha vytvářet obecné hodnoty.“

Kniha vychází vůbec poprvé v původní, autorem zamýšlené podobě a obsahuje více než tři sta dobových snímků a archivních dokumentů, z nichž většina doposud nebyla publikována. „Jádrem byl rodinný archiv Ivana M. Havla, kde jsme dohledali většinu fotografií zamýšlených původně pro samizdatové vydání a také jsme spolupracovali s celou řadou paměťových institucí,“ doplňuje Pavel Hájek.
 

Spustit audio