McQueenovy Vdovy nemlčí aneb Jak patriarchát nutí zoufalé lidi dělat zoufalé věci

Plakát k filmu Vdovy, režie Steve McQueen|foto: Cinemart

Periferie Chicaga těsně po poslední hospodářské krizi je sociálně, rasově a mocensky hierarchizovaný prostor, který si mezi sebou rozdělily místní gangy. O nadvládu ve všemi opomíjeném osmnáctém okrsku soupeří dva klany. Bratři Manningovi nejdou pro kulku daleko, ale existence v podsvětí je už trochu unavuje a rozhodli se své černé podnikání zastřešit vstupem do politiky. „Chci, aby na mě mířily mikrofony, ne bouchačky,“ komentuje Jamal Manning svou kandidaturu do místního zastupitelstva. Klan Mulliganových zase ztělesňuje status quo tradičních rodinných hodnot a upadající svět stárnoucích bílých mužů, kterým pomalu, ale jistě dochází dech. Jamalův protikandidát Jack Mulligan je vzorný a poslušný syn, který se jen sporadicky pokusí o chabou vzpouru vůči despotickému otci. Do hry ovšem vstupuje ještě třetí strana: Vdovy po další gangsterské partě, která při poslední akci vyletěla do vzduchu spolu s kradenými miliony na kampaň bratří Manningů.

Brutálně nádherná smrt panen z jižanského zapadákova. Seriál Ostré předměty řeže do živého

• Upravit
• Smazat

Televizní série Ostré předměty fascinuje kontrastem syrové brutality a jemností, s níž nahlíží do vnitřních vesmírů svých mnohoznačných hrdinek.

Oscarový režisér Steve McQueen a hvězda současného literárního thrilleru Gillian Flynnová ve filmu Vdovy přepracovali stejnojmennou britskou minisérii z osmdesátých let. Jejich spolupráce od začátku vzbuzovala velká očekávání. Flynnová se v posledních letech věnuje výhradně scenáristice, pro Davida Finchera adaptovala svůj román Zmizelá a podílela se i na úspěšné seriálové verzi své prvotiny Ostré předměty. Steve McQueen je zase pozoruhodný typ autora, který se velmi přirozeně pohybuje různými sférami uměleckého provozu. Studoval prestižní výtvarné a filmové školy a intenzivně se věnoval vizuálnímu umění. Filmovým debutem Hlad se prosadil na nezávislé scéně a v Hollywoodu získalo jeho drama z dob otrokářství 12 let v řetězech Oscara za nejlepší film.

Z filmu Vdovy, režie Steve McQueen |foto: Cinemart

Ve světě bez kladných hrdinů máme jedinou možnost. Přijmout role, které nám nesedí

Pro hrdiny McQueenových filmů je příznačný střet se systémem reprezentovaným politikou, společenskými pravidly nebo morálkou. Hlavní boj při tom vždy svádějí o zachování své vnitřní integrity. Svorníkem Vdov je všeobecná nedůvěra v systém, který je tu zpodobněn jako skrz naskrz zkorumpovaný mechanismus. Ve světě bez kladných hrdinů a hrdinek je jedinou možností, jak přežít, přizpůsobení a všichni jsou proto okolnostmi nuceni k osvojení dosud nepřirozených rolí. Vdovy vstupují do světa zločinu, aby splatily dluhy svých partnerů, bratři Manningové už nemohou vše řešit jen nekontrolovatelnou brutalitou a Jack Mulligan si musí sám ušpinit ruce intrikami, kvůli nimž tolik opovrhuje svým vlastním otcem.

Z filmu Vdovy, režie Steve McQueen |foto: Cinemart

Vdovy tak nejsou pouhým procedurálním thrillerem o grandiózním loupežném plánu. Prostřednictvím kriminálního subžánru heist movie otevírá McQueen složitější společenská témata. Během příprav hrdinek na závěrečnou akci zkoumá různorodé sociální biotopy a s nimi i aktuální otázky, jako jsou práva a soužití menšin, pracovní podmínky žen, policejní šikana nebo americká posedlost držením zbraně. A stejně jako film mapuje odlišná sociální prostředí, i do jeho obsazení se promítly nejrůznější sféry Hollywoodu. Představitelky vdov v čele s Violou Davis v rozhovorech pravidelně poukazují na McQueenovu demokratičnost, když angažoval hvězdy typu Collina Farrella, ale i začínající herce nebo herce stereotypně známé ze zcela odlišných rolí. Pro hrdinku akčních filmů Michelle Rodriguez nebo notoricky kladného hrdinu Liama Neesona se tak nepochybně jedná o výstup z komfortní zóny.

Z filmu Vdovy, režie Steve McQueen |foto: Cinemart

Bravurní režie drží pohromadě různé perspektivy a komplikované vyprávění

Přes různost perspektiv a komplikované vyprávění s mnoha flashbacky i paralelně rozvíjenými zápletkami se McQueenovi daří vše skloubit do soudržného a bezchybně promotivovaného celku. Velký podíl na tom má i jeho netriviální režie. Od počátků své tvorby je zvyklý koncipovat prostor tak, aby se vše podstatné odehrálo buď v první, nebo poslední třetině záběru, často také nechává obrazy dlouho a intenzivně doznívat. Daří se mu tím navodit specifické tempo a jednoduchými prostředky zachytit i velmi komplikované děje. Ilustruje to kongeniální sekvence, v níž Jack projíždí městem z chudého okrsku své kandidatury do blahobytné rezidenční čtvrti, kde bydlí. V jediném nepřerušovaném záběru snímaném přes čelní sklo auta, z něhož se ozývá Jackův povýšenecký monolog plný sexismu a rasistických narážek, se daří propojit zcela rozdílné světy a vyjádřit jejich konflikty a rozpory.

Z filmu Vdovy, režie Steve McQueen |foto: Cinemart

McQueen ve svém nejnovějším filmu přesvědčivě pracuje se žánrem a zároveň zůstává angažovaným tvůrcem. Na rozdíl od scény, kdy se Jack do krve a bezvýsledně dohaduje s otcem, zda má na stěně umění, nebo tapetu za padesát tisíc dolarů, Vdovy dokazují, že sféry autorského komentáře a mainstreamové zábavy se vzájemně nevylučují. I proto jsou možná nejlepším letošním thrillerem, který převyšuje standard mainstreamové zábavy.