Max Frisch: Pan Biedermann a žháři

03645712.jpeg

Naučná hra bez naučení o tom jak obyčejný a jistě ctihodný pana Biedermann zaměnil toleranci a empatii za lhostejnost a strach.

Poslouchejte na Vltavě 11. června 2016 ve 14:00. Po odvysílání se hra objeví také na stránce Hry a četba. Zůstane tam až do pátku 17. června 2016.


Web Hry a četba nabízí mluvené slovo zdarma on-line ještě týden po odvysílání. Audioknihy nejde stáhnout.

„Naučná hra bez naučení“ jak z ní podtitul hry Pan Biedermann a žháři znamenala v roce 1958 první celosvětový úspěch Maxe Frische na poli dramatiky. Divadelní text předcházela, podobně jako v případě několika her Friedricha Dürrenmatta, rozhlasová hra. Ta měla premiéru o pět let dříve. Je znamením dobrého díla a v tomto případě bohužel i nepoučitelnosti lidského pokolení, že od té doby tato satira nezestárla.

Tváří v tvář současným problémům Evropy zní Frischova slova nesmírně aktuálně a provokativně. Nejde mu totiž jen o kritiku těch druhých, když ústy postavy Autora říká: „Pane Biedermann, nesmíte zapomínat na jedno: Já jsem vás vytvořil (takového jaký tu přede mnou stojíte), a žádný autor nemůže ztvárnit něco, co nenašel v sobě samém: Například vaše kategorická potřeba žít v klidu a pokoji a jí odpovídající obdivuhodná schopnost obelhávat sám sebe, nevidět některé do očí bijící skutečnosti, abyste z nich nemusel vyvozovat důsledky; vaše dojemná víra, že se katastrofa, jíž se obáváte, dá odvrátit tím, že se obrníte absolutní důvěrou a budete sám sebe pokládat za člověka dobré vůle; odkud, si myslíte, může autor znát všechnu tuhle nevinně-nebezpečnou zbabělost, když ne od sebe samého?“

Max Frisch (15. května 1911 – 4. května 1991) je spolu s Friedrichem Dürrenmattem nejvýznamnější švýcarský spisovatel, respektive dramatik dvacátého století. Pocházel z rodiny stavitele, sám se stal architektem, když před tím nedokončil z finančních důvodů studia germanistiky. Na jeho tvorbu měl velký vliv Bertolt Brecht, s nímž byl přibližně rok v úzkém kontaktu. Frisch rád a často cestoval. Zážitky a postřehy z cest zužitkoval pak ve své tvorbě.

V první polovině šedesátých let přesídlil do Říma, od sedmdesátých let žil střídavě v Tessinu a v New Yorku. Publikovat začal v roce 1934, kdy vydal román Jürg Reinhart. Zásadní díla ale začal vydávat až po roce 1945 pod vlivem katastrofy druhé světové války a pocitu viny za problematickou švýcarskou neutrálnost. Shrnutím jeho tehdejších názorů je Tagebuch 1946 – 1949, stylizovaný deník, pásmo postřehů z cest, úvah a různou měrou rozpracovaných námětů.

03494918.jpeg

Patrně nejlépe hodnoceným Frishovým prozaickým dílem je román Stiller. Stejně významná je i jeho tvorba dramatická, z níž jmenujme tituly Čínská zeď (brechtovská revue na téma totality a války) dramatický moritát Hrabě Öderland, parafrázi legendy Don Juan aneb láska ke geometrii a monumentální Triptichon z roku 1978. Patrně nejznámější je jeho hra Andora, kde Frisch spojil téma identity, respektive falešné a hlavně vnucené identity, s tématem antisemitismu.


Osoby a obsazení: pan Biedermann (Viktor Preiss), paní Biedermannová (Milena Steinmasslová), Schmitz (Martin Zahálka), Eisenring (Michal Pavlata), autor (Jiří Ornest), Anna (Andrea Elsnerová)

Autor: Max Frisch Překlad a rozhlasová úprava: Martin StolbenkoDramaturgie: Martin VelíšekRežie: Hana Kofránková

Natočeno v roce 2007.

Čtěte také: Všechna dostupná díla na webu Hry a četba