Matouš Ruml jako ideální představitel Miloše Hrmy – recenze

15. únor 2011
02207683.jpeg

Vlastní adaptaci Hrabalových Ostře sledovaných vlaků inscenoval režisér Ivo Krobot v mladoboleslavském divadle. Uvést Ostře sledované vlaky na divadelní scéně vždycky obsahuje jedno nebezpečí – a to, že je diváci budou srovnávat se stejnojmenným oskarovým filmem Jiřího Menzela.

Režisér Ivo Krobot, který se do scénické verze pustil už potřetí, ovšem rezignoval na jakoukoli imitaci filmu, a nabídl adaptaci, v níž je důležitá především hrabalovská atmosféra. Tu se daří zachytit díky pábitelským veselým historkám se špatnými konci, které se proplétají příběhem.

Na první pohled by se mohlo zdát, že literárnost přehluší akci. Naštěstí tomu tak není. Představitelé ústřední železničářská trojice – elév Miloš Hrma, sukničkář Hubička a holubím trusem pokrytý pan přednosta – si se zvláštními poetickými texty dokážou dobře poradit, dovedně bruslí mezi usmoleným odérem zapadlého nádražíčka, sympatickým hračičkářstvím, vnitřně radostným pocitem z práce a schopností zachovat se v pravou chvíli hrdinsky.

Atmosféru balancující na hranici komického a vážného podporují dobře vybrané (hlavně dobové) písně, které interpretuje za zvuků miniorchestru Lubora Šonky herecký sbor, jež zároveň dodává kolorit tanečními choreografiemi. Hořkosladkou rozporuplnost celého příběhu nenásilně udávají dvě písně – Kainarův bluesový text Já bych si rád najal dům (ve kterém se oběsím samým štěstím na římse) a Suchého Jó, to jsem ještě žil.

Scéna Václava Špaleho, jejíž dominantní částí je interiér železniční kanceláře naplněné nejrůznějšími hejblátky a drnčícími telefony, vytváří jakýsi kouzelný svět sám pro sebe a tím i základní intimitu prostoru. Tu dotváří náznak holubníku v pozadí a pokojík v prvním patře. Pro retrospektivy a exteriérové akce je vymezena předscéna. V hloubi jeviště je pak ukryt prostor pro kapelu s podloubím, odkud se vynořuje sbor (zpívající swingovky či po vzoru antického chóru komentující děj).

Hlavní hrdina – Miloš Hrma – přijíždí na scénu na kole a kroužením jako by kolíkoval prostor děje. Matouš Ruml je pro postavu Miloše přímo stvořený. Křehké poetické výpovědi s humorným podtextem o rodině i o sobě říká zcela přirozeně, a věříme mu i puberťácké zajíkání. V jeho chování se mísí až dětinská chuť do života a klopotné hledání mužské identity a smyslu života. Troufám si říci, že není mezi nejmladší generací mnoho herců, kteří by dokázali paradoxy Milošovy duše ukázat s tak přirozenou autenticitou, bez přehrávání a křečovitosti. Zdá se, že svou hrou „nakazil“ i ostatní.

Petr Halíček v roli maloměstského donchuana, který si svým erotickým apetitem získává na jedné straně body a na druhé straně si hatí služební postup, jako by tady našel nové možnosti svého herectví. V Hubičkově životním přístupu můžeme zaznamenat i vážnější tóny – když na sebe prozradí, že jeho lehkovážná nátura má i svůj existenciální rozměr, či že jen tak mimochodem pracuje pro odboj.

Sympatie si dokáže získat i přednosta stanice Miroslava Babuského, zpestřující si život milovanými holuby a neumělou hrou na housle, svým smyslem pro stavovskou čest, pochopení pro své lidi a schopnost opatrně, ale účinně je hájit.

Různé podoby ženského půvabu nabízí plejáda hrabalovských dam všeho věku. Od pikantní Zdeničky (kterou na boleslavském jevišti debutuje Tereza Rumlová), přes sympaticky opravdovou Mášu Dagmar Teichmannové, tajemnou a přirozeně věcnou Viktorii Petry Nakládalové až po krásně prdelatou, rozšafnou vlastenku – paní hraběnku Evy Horké či srdečně rozřehtanou paní přednostovou Ivany Nováčkové. Herecký tým tak společně vytváří svět, v němž se přirozeně snoubí uzemněnost maloměstské reality a půvab poetických úletů.

Krobotova inscenace je vkusným, nepodbízivým kouskem, který divákům nabízí příjemný divadelní zážitek.

B. Hrabal: Ostře sledované vlaky Režie: I. Krobot Hrají: M. Ruml, M. Babuský, T. Rumlová a další Městské divadlo Mladá Boleslav Premiéra 11. 2. 2011 Ostře sledované vlaky můžete na scéně mladoboleslavského divadla vidět 19. a 24. února.

Spustit audio
autor: Jana Soprová