Matěj Kratochvíl, etnomuzikolog

Vydat se na masopust, na festival soudobé vážné hudby nebo k africkým domorodcům je pro etnomuzikologa tentýž krok. Vede ho ke komunitám, které spojuje provozování hudby nebo její poslech. Zajímá se o souvislost mezi zvuky a lidmi, kteří je vytvářejí.

V Etnologickém ústavu AV se Matěj Kratochvíl nyní zabývá terénním výzkumem novodobých masopustů, podílel se také na vydání nahrávek někdejší Fonografické komise, která v Národním domě na pražských Vinohradech v letech 1928-37 zaznamenala lidovou hudbu a nářečí, ale i projevy herců a politiků. "Na Náměstí Míru přitom musel být tlumen provoz, aby do nahrávek nepronikalo klapání koňských kopyt a hluk povozů".

Poslouchali jsme lidové zpěváky, které tehdy do Národního domu Fonografická komise přivezla, i cimbálovku slavného primáše Samko Dudíka z Myjavy, profesionála vyhledávaného gramofonovými společnostmi.

Matěj Kratochvíl |foto: Kristýna Erbenová

K utužení soudržnosti místní komunity se od 90. let minulého století ve městech a v příměstských oblastech rozšiřuje slavení masopustu. Lidé přebírají z tradiční masopustní veselice jen některé prvky, vytvářejí si vlastní místní rituály včetně specifického hudebního doprovodu. Současní etnomuzikologové mají štěstí, že stojí u samého začátku nové tradice. Na jejich práci mohou navázat další generace badatelů, konstatuje Matěj Kratochvíl, se kterým jsme mluvili nejen o proměnách svátků a folklóru, ale také o proměnách soudobé hudby, o níž píše do časopisu HIS Voice.

Napříč historií se proměňuje estetické hodnocení zvuků, které jsou pro hudbu přijatelné či dokonce jsou vnímány jako krásné. Ve druhé polovině 20. století rozšířili skladatelé své možnosti o zvuky, které do té doby nesplňovaly kritéria pro estetický zážitek s hudbou spojovaný. Tento poznatek souhlasně odkuňkaly žáby ve skladbě Martina Marka Cosciette di Roncole alla Luigi Galvani, která Telefonotéku uzavřela.

Bratrská dvojice ze Slovenska Vrbovskí víťazi podle Matěje Kratochvíla ironicky a s lehce punkovým přístupem komentuje sentiment, který se k lidové hudbě pojí jako k symbolu národní identity. Svůj průmyslový folklór hraje hudebně-pracovní kapela Vrbovskí víťazi na zednické náčiní, novodurové trubky nebo atomovou fujaru.

„Fenoménem současného českého venkova jsou zpěvák a zpěvačka, kteří s klávesovým nástrojem s předem naprogramovanými doprovody hrají k tanečním zábavám a různým výjimečným příležitostem. Na vesnicích a v malých městech tak pokračuje tradice lidové hudby, pro kterou je klíčový úzký kontakt mezi posluchači a interprety. Ti reagují na momentální náladu v sále i na přání posluchačů, kteří se k nim často svým zpěvem přidávají. Popový styl 80. let s lidovkami kombinují ve svých písničkách manželé Eva a Vašek. Stali se hvězdami v žánru, jehož základem jsou nehvězdy: muzikanti, kteří objíždějí o víkendech své štace bez nároku na publicitu."
Matěj Kratochvíl