Máte rádi jidiš?

27. březen 2005

Pokud vám židovské rytmy nenechají v těle jedinou žilku klidnou a pokud máte rádi inteligentní humor, určitě zavítejte do Divadla Na Prádle. Konkrétně na představení režisérky Heleny Glancové "Shpil zhe mir a lidele in yidish". Za takřka nevyslovitelným a ještě méně pochopitelným názvem se skrývá poetický večer sestavený z lidové jidiš poezie a písní. A vězte, že pod slupkou nesrozumitelného názvu najdete většinu textů přeložených do češtiny.

Ostatně byla by pro českého diváka věčná škoda, kdyby měl pouze poslouchat krásnou hudbu a tajemně znějící jazyk. V jidiš textech je krásný humor a hlavně moudra. Když ovšem říkám humor, nemyslím tím pověstné židovské anekdoty. Zde je to humor o něco poetičtější, a přece o to víc pramenící ze života. Humor schovaný v drobných příbězích a příhodách, které se mohou stát a stávají kdekoli na světě, byť s jinými jmény a okolnostmi. A moudro... nu, který národ může mít v sobě více moudra než ten, který prochází stálými strázněmi a musí se jim naučit čelit. Jak? Moudře a s humorem. A jsem zpět u výčtu hlavních kvalit představení. Tedy, zatím pouze v rovině textu.

K této rovině pak přistupuje rovina divadelní. Ta, která toto životní moudro a humor vyzdvihne z literatury a uvede znovu v život. Ostatně nejvlastnějším přívlastkem pro toto představení by bylo živé. Možná i živelné. Když začnou hudebníci hrát židovské rytmy, tak si i mnozí diváci začnou podupávat do rytmu. Ti, kdož jsou na jevišti, tedy krom hudebníků trojice žen Věra Kubánková, Martina Delišová a Eva Hodinová, pak mají možnost se dát rovnou do tance a tančí nehledě na věk. A nehledě na národnost. Již jsem několikrát zažil, jak se na českém divadle pokoušejí herci o židovské tance, ale nikdy z jejich pohybů nevzešlo nic víc než precizně "odchozené kroky." Nikde ani stopy po vnitřním naplnění. Něco zcela jiného je to v představení v Divadla Na Prádle. Herci tanec nejen odtančí, ale i odžijí - vyprávějí tancem drobné příběhy duše.

Věra Kubánková, Martina Delišová a Eva Hodinová

Samotné vyprávění slovní je většinou rozděleno mezi všechny tři herečky. Nit příběhu přebírají jedna od druhé, jako děti přebírající si provázkovou přebíračku. Občas se jim sice provázky drobounce zašmodrchají (přece jen to bude chtít pár repríz na vyhrání), ale nakonec nitky dojdou svého konce - klubka moudrosti a humoru. A protože jsem se takto dostal již po několikáté k témuž bodu a protože by mne vzpomínky na představení patrně nutily se k němu vracet znovu a znovu a tak se i opakovat, raději předám štafetu vzpomínání vám - tedy pokud si dáte říct a zajdete do Divadla Na Prádle (www.napradle.cz) na nezapomenutelné poetické představení "Shpil zhe mir a lidele in yidish".

autor: Jelena Malostranská
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.