Martina Janková: Ve mně to zpívalo samo, ještě dřív než jsem pochopila, že zpívám

14. červen 2019

Neokázale, bez velkých gest a publicity a zcela po svém vybudovala sopranistka Martina Janková svou pěveckou kariéru. Ze studentky ostravské konzervatoře, o které se s rozpaky říkalo, že má příliš malý hlas, se stala sólistkou Opery v Zürichu.

V současnosti zde ale zpívá již méně. Jako pěvkyně „ na volné noze“ dostává totiž nabídky ke spolupráci z celého světa. Její pracovní itinerář připomíná seznam prestižních divadel, koncertních síní a slavných dirigentských jmen. Ke studiu v Basileji nastoupila s cílem okopírovat si v prvním semestru všechny noty, o které u nás byla začátkem devadesátých let nouze.

Martina Janková jako Angelika

V září povede v rámci Festivalu Jarmily Novotné na zámku Liteň kurzy pro mladé zpěváky. Spolu s klavíristy Gérardem Wyssem a Ivem Kahánkem se zaměří na interpretaci písňové literatury. O písních tvrdí, že jsou královská disciplína, písňovou literaturu považuje za hodnotnější než operní.

Lidský osud vyjádří píseň ve třech minutách. Když do nich dokážete vložit emoce a výraz, pak to zvládnete i ve 3 hodinách opery.

Na dvou závěrečných zářijových koncertech v Litni a v pražském Rudolfinu, kde vystoupí se svými žáky, chce Martina Janková předvést píseň v celé šíři. Od inspirace lidovou poezií až po zhudebnění Goethových textů.

Martina Janková v Purcellově opeře Král Artuš v Divadle na Vídeňce

Mám privilegium, že jsem vyrůstala 12 kilometrů od Hukvald. Když jsem se setkala s Janáčkem, měla jsem puls té hudby už v sobě. Letos natočila s Ivem Kahánkem Janáčkovy a Martinů písně. Nahrávka získala zlatou ladičku časopisu Diapason.

Jiří Heřman: I operní divadlo je součástí „přímé řeči“ k naší současnosti

Jiří Heřman

Šéfem brněnské opery se režisér Jiří Heřman stal před pěti lety, kdy odešel z pražského Národního divadla. „ V Brně jsem se umělecky znovu narodil, v moravském Bayreuthu se cítím jako ryba ve vodě“.

Počátkem roku nastudovala jednu s hlavních rolí v Purcellově opeře Král Artuš v Divadle na Vídeňce se souborem Contentus Musicus Vien. Dostala roli zpola zpívanou a zpola mluvenou. Na scéně ve společnosti herců z Burgtheatru se ukázalo, že v disciplíně Bühnendeutsch mají přeci jen náskok. Režisér ale uvažoval takto: proč by nemohl mít Vzdušný duch český akcent? Copak víme, jak se v nebi mluví? Fotografie z této inscenace zachycují zpěvačku buď s křídly, nebo ve skafandru.

Chodila jsem za herci, ptala se a zkoušela tak dlouho, až jsem to pochytila. Nakonec mě kritika za precizní jevištní řeč pochválila.

„Nicolas Harnoncour a Franz Welser-Möst, jsou pro mě hudební proroci. S prvním jsem spolupracovala osmnáct let, druhý mi nabízí velké zajímavé projekty už jedenadvacátým rokem.“K učení se odhodlala až po třiceti letech vlastní pěvecké praxe. „Jak říkají Němci: Gabe a Aufgabe. Komu byl dán talent, dostal s ním i úkol.“

autor: Renata Klusáková
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.