Martin Stropnický opět v politice - jako Tomáš Becket

Věhlas jí nepřineslo jen velké - byť velmi volně zpracované - téma osudového přátelství a následného mocenského boje dvou výrazných historických osobností raného středověku - anglického krále Jindřicha II. a Tomáše Becketa, zpočátku jeho přítele a kancléře, později arcibiskupa z Canterbury, kterého král nechá zabít. Přispěl k tomu jistě i slavný film, který podle Anouilhe v roce 1964 natočil režisér Peter Glenwille v titulní roli s výborným Richardem Burtonem.

Právě tato Anouilhova hra rozporuplností hlavních postav i otázkami, jež nastoluje, souzní s tím, co žijeme, a stojí za to najít k ní klíč. Navíc odpovídá tradici Vinohradského divadla i jeho hereckému potenciálu. Tomáše Becketa hraje Martin Stropnický od počátku jako vzdělaného, racionálně uvažujícího pragmatika, který ovládá svůj život, a je-li to život králova rádce a přítele, chce mu dostát za každou cenu. To je jediná čest, na níž trvá a kterou si jako příslušník po více než sto let porobeného národa může dovolit. Jeho vztah k Jindřichovi nepostrádá nadhled shovívavého učitele, jenž žáka třeba oklikami a za nesmírnou cenu dovede ke kýženému výsledku.

Jindřich Vladimíra Dlouhého je jeho pravým opakem: infantilní neurotik, s nímž zmítají city a opojení mocí. Becketovo přátelství zkouší s až zvrhlou dětskou krutostí a radostí z toho, co si může dovolit. Je ovšem i otevřenější, ale jeho otevřenost naráží na Becketův odstup. Ti dva jsou sice jako dvě strany jedné mince, přesto v inscenaci chybí přesvědčivá odpověď na otázku, co z nich vlastně činí přátele. Ta je nezbytným východiskem pro skutečné, nikoli jen předváděné vyvrcholení dramatu v druhé půli.

V ní se Stropnického Becket sice zprvu proti své vůli, ale s niternou zodpovědností ujme postu arcibiskupa. Získává tak nejen větší míru svobody, ale i možnost dát svému životu opravdovost a hlubší smysl. Jeho proměna je ovšem vnitřně tak plynulá, že umenšuje dramatičnost inscenace, jíž chybí nápaditěji a pevněji prokomponovaný rámec pro střet obou protagonistů. Z dalších výkonů vystupuje do popředí především Jan Šťastný jako francouzský král Ludvík, jenž se s elegantním nadhledem baví zákruty mocenské politiky. Simona Postlerová v několika minutách obdaří Becketovu milenku Gvendolinu pevnými obrysy milující a hrdé ženy. Velmi účinně roli mladého mnicha, který chce nejprve Becketa jako zrádce národa zabít a později se stává jeho důvěrníkem, vystavěl Martin Davídek. Vklady jednotlivých herců však samy strhující inscenaci nevytvoří.