Martin Nawrath: Buď fit

Často je to víc než nepochopitelné. Zrovna danou věc tolik potřebujete a víte, že přece byla pořád tady, po ruce, přímo na očích. A najednou není nikde.

Kolikrát, díky tomuto otravnému hledání, najdeme věci jiné, na které jsme nějak zapomněli úplně. Jindy se stejně tak překvapivě, jako nenalezení věci, kterou hledáme, ukáže smysluplným nalezení toho, co nehledáme. Ostatně poté, ale s nutným časovým odstupem obvykle najdeme i tu věc první. Takřka mýtická postava Doktora Murphyho na podobných paradoxech stvořila svou nesmrtelnou existenci a Mevídek Pů svou medvědí moudrost.

Mně se to často stává s knihami. Koupím si nějakou novou, hm, ještě vonící knihu, a moc se na ni těším. Ale co čert nechtěl, ne a ne se k ní skutečně dostat. Dlouho je nějak v mém zorném úhlu, za čas se lehce schová, aby za chvíli zmizela úplně.

Nebo mám knihu, o které si říkám: „tak k té se musím určitě vrátit“. A dlouho se nic neděje. Až najednou. Ta nová nebo znovuobjevená kniha vstoupí do života a na chvíli jej změní k nepoznání. Zapadne tak přesně, jak jen to bylo potřeba. Jako klíč do zámku, jako nůž do pouzdra, jako tajemství do příběhu.

Ranní úvaha Martina Nawratha: Motýlí intervence

• Upravit
• Smazat

Zimní čas je časem večírků. Do společného prostoru kolegů, přátel nebo i méně známých lidí přicházíme každý se svým momentálním rozpoložením, příběhem, radostmi i starostmi.

Knihy, stejně jako my, soutěží o svůj úspěch, pozornost, prodejnost. Musí být vidět, musí se o nich mluvit. Aby se staly úspěšnými, musíte o ně takřka zakopávat, narážet do nich na každém rohu.

Abychom byli vidět my lidé, chováme se někdy podobně. Důležitou součástí naší kultury je být krásný a zdatný, viditelný, nepřehlédnutelný. Nezapadnout do masy. Svou postavou a vzhledem vyčnívat. Být fit. Jistě tím děláme radost strýčku Darwinovi a oděvnímu průmyslu. Být zdravý a krásný je způsobem, jak přežít v konkurenčním boji. Boji o partnera, pracovní místo, místo na slunci a ve světě.

Chceme být fit, protože chceme být in. Chceme být součástí celku, který přežije, který vítězí. Který se momentálně zhlédl v běhu, cyklistice a fitness centrech. Chceme-li být na straně vítězů, chceme-li zapadat, nejsme pak ale občas k přehlédnutí? V pestrobarevných trikotech a přece tak nerozeznatelní, jako kniha, kterou máme před očima a přesto ji nevidíme.

Co kdybychom hlubokou a nezničitelnou touhu být vidět a zároveň být in, chápali ještě v jiné rovině. Být in, jako zapadat do širšího celku. Být fit, jako vědět, kdo jsem a kde je můj prostor, který mám vyplnit. Být fit, jako neustálé nahmatávání jemné hranice mezi mnou a okolím.

Proč jogging před snídaní přináší běžecký „rauš“

Pokud rádi běháte a na svou oblíbenou trasu často vyrážíte ještě před snídaní, potom je u vás větší pravděpodobnost, že zažijete opojení, či přímo „rauš“ z pohybu.

Zapadám ještě? Nejsem menší, než je prostor kolem mne? Nejsem příliš schovaný? Přehlédnutelný? Nepřečnívám? Nejsem už moc velký, nedře to, nezabírám víc, než je nutné a možné? Nemluvím málo, nemluvím hodně? Je lépe jít, běžet, uhánět nebo počkat a chvíli se nehýbat?

Být fit pak může znamenat přesný, věrný a věčně proměnlivý otisk mne samotného v mém stejně pohyblivém okolí. Je to v důsledku akt lásky. Tak něžně, jemně a s citem ohmatávám svět kolem sebe, že on sám se tím mění a dává mi přesně ten prostor, který potřebuji. Nedrhne to, není třeba se vlamovat do dveří, není třeba lubrikantů, protože akt lásky se děje sám sebou.

Je darem, ve kterém je nakonec těžké rozeznat, kdo dává a kdo přijímá. Stejně jako s knihou, která se vám v ten pravý čas dostane do ruky. Změní život vám a díky vám a vašemu daru ji porozumět změní život i vašemu okolí.