Martin Luther a jeho chorály v proměnách šesti staletí. 480 let od smrti náboženského i hudebního reformátora

18. únor 2026

Ďábel přece nemusí mít ty nejlepší melodie jen sám pro sebe! Tak údajně pravil Martin Luther, velký německý reformátor nikoli jen církevní, ale také hudební. Právě v hudbě rozpoznal mocný nástroj pro teologii, didaktiku, duchovní oporu člověka a v neposlední řadě také pro své revoluční snahy.

Martin Luther považoval hudbu za nedocenitelný dar od Boha: věřil, že dokáže hlouběji než slova výkladů nést poselství evangelia, dotknout se srdcí a posílit víru. Tak jako nikdo jiný se zasloužil o demokratizaci církevního zpěvu: místo latinského chorálu prosazoval při bohoslužbě písně v národním jazyce, místo pasivního poslechu aktivní sborový zpěv věřících. „Když si to nezazpívají, nebudou tomu věřit,“ znělo další z jeho úderných hesel.

A že byl pro hudbu nejen nesmírně nadšený, ale stejně tak i nadaný, melodie a texty v hojné míře také sám psal, případně upravoval, překládal a parafrázoval starší předlohy (gregoriánský chorál i světské písně lidu).

Od Lutherova úmrtí letos uplyne 480 let (zemřel 18. února 1546 ve svém rodném Eislebenu). Jeho duchovní písně – chorály – však znějí už půl tisíciletí a stále znovu inspirují skladatele napříč epochami. V pořadu Duchovní hudba zazní ikonické protestantské zpěvy ve své původní podobě, v sofistikovaných polyfonních úpravách i ve strhujících varhanních zpracováních.

Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.