Martin Kuriš - Profesor Frankenstein

Kuriš žije a pracuje v malé vesnici na Děčínsku a z lidí a kraje, jež ho obklopují, čerpá podněty pro své zářivě barevné obrazy, v nichž se neustále prolíná realita s fantazií a snem. Každé malířovo vytoupení zatím přineslo významný posun v jeho práci. Martin Kuriš maluje rychle, přímo překotně, jako kdyby neměl čas, jakoby vůbec bylo na světě už málo času. Potřebuje se vypovídat, zbavit přetlaku, který ho ničí, hrůzných snů a děsivých představ, které ho pronásledují. Skutečnost se v nich prolíná s fantazií, nejnepravděpodobnější vidiny nabývají důvěrně známou podobu.

Výstavu v pražském Mánesu nazval Profesor Frankenstein. Postavu šíleného vědce Frankensteina stvořila Mary Shallyová, druhá žena básníka Percy Bysshe Shellyho. Příběh uměle stvořeného člověka se stal předlohou několika filmů, nejslavnější natočil v roce 1931 režisér James Whale s hercem Borisem Karloffem v hlavní roli. Frankenstein je moderní Faust. Novou bytost sešije z částí mrtvých těl, mrtvé maso oživí smrtící dávkou elektrické energie, ďábelský výtvor vrhne mezi normální lidi. Nešťastník beze jména je plný citu, ale děsí svým zjevem. Čin profesora Frankensteina je stále platným a lehce srozumitelným podobenstvím.

V Kurišově převyprávění starého příběhu je ale významný posun. Profesor už není abstraktním symbolem, odtažitým výtažkem veškerého zla, je součástí každé lidské bytosti. "Často ho kolem sebe vidím a nacházím ho i v sobě. Je to bytost vytvořená z nejrůznějších pokusů, má podivný zjev a jeví strach a úzkost." - Kurišův Frankenstein není čítanková zrůda, je jenom posedlý, lhostejný k cizímu utrpení, ochotný obětovat i sám sebe. Vidí svůj cíl, a nezajímají ho prostředky. Touha stvořit umělého nad-člověka, většího a zdatnějšího než je výtvor boží, provází lidstvo od pradávna, dnes jenom nabývá jinou podobu. Maskuje se proměnou identity, transplantací a náhradou orgánů, biologickými počítači, virtuální realitou, klonováním. Profesorův strach a úzkost jsou nové vlastnosti.

Před několika lety propadl Martin Kuriš tvrdým drogám, po opojných výletech a fantastických vizích přišly deprese. Rozměrná plátna mají naléhavost snu prožitého při plném vědomí. Hranice mezi realitou a neskutečností v nich neexistuje. Martin Kuriš maluje blízké, přátele a známé - Žanetu, Veroniku, Marii, Helenu, Janu, Standu, Viktora, Tondu. Tonda je soused, který se dokáže stát rybou, rákosím, stromem, květinou i ptákem. - "Tonda má ještě dva bratry," říká malíř, "všichni tři jsou si podobní. Oni jsou přesně jako kraj, ve kterém žijí. Drsná příroda jim dala trochu ze své podoby, protože je milovala. Já stále tvrdím, že se jich dotknul Bůh. Myslím si, že jsou lékem na dnešní dobu. Přece jen láska a trpělivost zachrání nemocný svět."

Moc profesora Frankensteina je ale strašlivá hlavně proto, že všude a v každé době nachází ochotné pomocníky. - "Každý profesor má své žáky," píše Martin Kuriš. "Vilém byl nevinný než HO poznal. PROFESOR pak dělal na Vilémovi pokusy. Od té doby mohl Vilém žít pouze ve vodě. I na mně dělal PROFESOR pokusy."

K výstavě vyšel pěkný katalog s velkými reprodukcemi a s malířovými texty. Je jako pohádková knížka, jako barevné leporelo. Každý obraz je událostí, uceleným příběhem. Vazba mezi slovy a vyobrazením je volná, texty působí i samy za sebe. - "Jeho moc je strašná. Probouzí se o půlnoci a obchází kolem mého domu. Na hlavě nemá žádné vlasy, dva přední zuby má vyražené, opírá se o hůl a z těch jeho věčných pokusů má úplně červené ruce. Já nechápu, co e vám na něm líbí." Síla Kurišových obrazů je v neodbytnosti představ, v jasné formě, kterou jsou sdělovány. Pro malíře mají sebezáchranný smysl, pro diváka jsou - kolikátým už a po kolikáté zase marným - vážným varováním.

"Minuta před půlnocí. Osudnou noc se Frankenstein převtělí v každého z nás svou strašnou metodou. Mám strach z jeho pokusů!"