Martin Konvička v poslechovém testu: Christian Scott měl na mě zásadní vliv

28. leden 2022

Pianista a skladatel Martin Konvička zaujal posluchače svým výrazným debutem Coming Homo už v roce 2017. Původně přerovský hráč se nejprve stal pevnou součástí brněnské jazzové scény a v době natáčení aktuálního vydání našeho pořadu se začal usazovat v Praze. Rozhovor s Martinem se místy ubíral nečekanými směry a došlo i na témata mimohudební.

„Scéna je sice brněnská, pražská ‒ ale vlastně je to jedna scéna: česká. Když jsou lidi ve stejném městě, tak spolu víc hrají, to je jasné. Ale není to tak, že bych opustil Brno, protože by mě to tam nebavilo. Vždycky se tam budu kvůli nějakým projektům vracet ‒ a ty projekty jsou buď celonárodní, nebo mezinárodní.“ Takhle komentoval Martin svoje přestěhování v úvodu pořadu, to se ještě nemusel zaobírat našimi hudebními hádankami. Situace se záhy změnila, ale náš host byl ve svých kramflecích velmi pevný:

„Kdo takhle hraje na Fender piano? Co je to za desku? Mohl by to být Najponk na Fendera?“ ‒ takto například došlo ke správné identifikaci jednoho z protagonistů v závěrečné ukázce.

Začátky v Přerově

Při hádance, která zazněla v první polovině pořadu, zase Martin přemýšlel: „Baví mě to, protože je to srandovní (smích). No jasně ‒ proto mě to baví ‒ protože jsou to Buty!“

Ukázalo se, že k ostravské kapele má náš host doslova osobní vztah: „Mou učitelkou na klavír byla žena Petra Vavříka (basisty Buty), Martina Vavříková. Úplně skvělá pedagožka, která mě dokázala u toho nástroje udržet. Tím, že byla chytrá a vybírala dobré věci ‒ já vlastně nevím, jak to dělala (smích). Když jsme nahrávali se studentskou ZUŠkovou kapelou desku, tak se k nám připojil Petr Vavřík na jednu mou skladbu, která byla krásně smoothjazzová. A ještě se k nám připojil Lazaro Cruz, což byl kubánský trumpetista, který žil v Kroměříži. To byla pro mě taky důležitá osobnost.“

Dělal jsem sanitáře v nemocnici, a zjistil jsem, že mě to naplňuje.

Studentská ZUŠková kapela se jmenovala Jazz Base a vedl ji Petr Stojan, na kterého přišla řeč při první hádance. A nejen na něj: „Když jsem začínal, tak jsem hrál s bubeníkem Markem Urbánkem. To byl jediný další člověk z mého okolí, kterého to zajímalo. Což bylo štěstí, protože jsme byli aspoň dva. Kdybych byl sám, tak by jazz přebily počítačové hry ‒ ale takhle to byla zábava.“

Dodejme, že první hádankou byla skladba z alba od Roberta Glaspera, Martin ji poznal hned na začátku ‒ a stejně tak bez problémů určil i Christian Scotta:

„To je nová věc, že?…tohle (a Glaspera) jsem poslouchal, když jsem chodil na gympl. Tenkrát to byly úplně skvělé desky Yesterday You Said Tomorrow a Anthem. Hrozně mě to ovlivnilo kompozičně ‒ pořád jsem psal věci, které zněly jako Christian Scott…“

Martina elektronické vlivy v jazzu i mimo něj baví dodnes. Jednou z jeho aktuálních aktivit je projekt Blue Uandi kde se mimo jiné představuje i jako zpěvák.

Sanitářem v nemocnici

Jedním z chytáků, které jsme na našeho hosta nachystali, byla ukázka z alba There Is a Tide. Nepochodili jsme:

„Určitě znám ten sound. Teď to zní jako Potter…“ Podle čeho taky poznat Chrise Pottera, než podle zvuku saxofonu, že. „To by bylo super, kdybych ho poznal podle kytary, dovedeš si to představit? (smích).“

Blue Uandi

Tato poznámka byla rozhodně k věci, There Is a Tide je album, které Chris Potter natočil celé sám, během lockdownu v roce 2020. Jakými aktivitami se v té době zabýval Martin Konvička?

„Zkusil jsem hromadu různých věcí. Odpadlo mi všechno hraní a musel jsem to řešit rychle. Ve finále jsem se dostal k tomu, že jsem dělal sanitáře v nemocnici. Což bylo úplně nejlepší, protože jsem zjistil, že mě to naplňuje; a že mi ta práce do nějaké míry jde. Kolektiv byl super, tímto zdravím všechny sestřičky  U Svaté Anny v Brně.“

Jako obvykle je třeba na závěr dodat, že rozhovor byl mnohem pestřejší. Co si může klavírista odnést z hraní Johna Coltranea? Jaký je to pocit, když se vymění klavírní trio za big band? Srdečně zveme k poslechu celého záznamu.

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.