Martin Kasík: „Klavíristé mají několik druhů paměti“

Hosté Telefonotéky, na které se můžete těšit.

Start umělecké dráhy

Martin Kasík je vítězem řady prestižních soutěží – Young Concert Artists Competition v New Yorku v roce 1999, rok před tím soutěž Pražského Jara, je držitelem ceny Davidoff Prix 2000 pro nejlepšího českého interpreta do 28 let v oblasti klasické hudby a Ceny Harmonie pro nejúspěšnějšího mladého umělce za rok 2002. Dvakrát vyhrál soutěž Fryderyka Chopina v Mariánských lázních.

Jak sám říká – asi v sobě má soutěžního ducha, ale ne přehnaně. Zkrátka soudí, že bez soutěží to nejde – jsou zde přítomny agentury a jejich zástupci, soutěž v New Yorku mu např. vynesla celou řadu koncertů ve Spojených státech. U soutěží jsme se také v rozhovoru zastavili – speciálně u Chopinovy soutěže ve Varšavě, která se koná jednou za pět let a loni tam vyjeli dva naši kandidáti.

Na soutěže Martina Kasíka připravovali jeho pedagogové – v Ostravě Monika Tugendliebová a v Praze na AMU Ivan Klánský. Stejně tak připravuje své studenty na Pražské konzervatoři a na AMU sám Martin Kasík. A ne jen na soutěže, ale na profesionální hudebnickou kariéru vůbec. Sám začínal hrát na klavír ve čtyřech letech – improvizoval si, co ho bavilo, učitele dostal, až když mu bylo sedm let.

MgA. Martin Kasík |foto: Tomáš Vacek

Světová pódia

Od té doby koncertoval po celém světě – ať už to byl sál Berlínské filharmonie, Wigmore Hall v Londýně, Gewandhaus Lipsko, Tonhalle Zürich, Concertgebouw Amsterdam, v Rotterdamu, v sále Finlandia Hall Helsinky, Auditorio di Barcelona aj.), hrál také na řadě míst Spojených států amerických (Weill Recital Hall a Carnegie Hall, Alice Tully Hall a Avery Fisher Hall v New Yorku, Kennedy Center Washington aj.), v Japonsku (Tokyo Suntory Hall), na Thai – Wanu (Philharmonic Hall), nebo v Singapuru (Singapore Victoria Concert Hall).

Jako sólista vystupoval mimo jiné s Chicago Symphony Orchestra, Minneapolis Symphony Orchestra, Deutsche Symphony Orchestra Berlin, Tonhalle-Orchester Zürich, Stuttgarter Philharmoniker, Rotterdams Philharmonisch, Helsingin kaupunginorkesteri. Pravidelně spolupracuje s Českou filharmonií a Symfonickým orchestrem hl. města Prahy FOK, se kterými podnikl turné po USA a Japonsku.

Jak je to s onou klavíristickou pamětí?
„Jsou to všechny složky dohromady, zapojujeme všechny druhy paměti, které jsou k dispozici – tzn. hmatovou paměť, sluchovou paměť, pak je paměť vizuální – jednak vidíme noty – i když ne přímo před sebou, ale vidíme; a vidíme klávesy. Pak je paměť logická – pamatujeme si nějaké logické struktury – rytmické, melodické, určité části skladeb, opakující se věci - a v neposlední řadě paměť emocionální – máme k té hudbě nějaký vztah, ta hudba má nějaký charakter, v němž se pohybujeme, a ten v nás nechává také paměťový otisk. Všechny ty paměti hrají roli, nedá se to oddělit od sebe. Jejich využití vyplývá z charakteru hudby. Když je hudba výrazně melodická, převažuje melodická paměť, když je hodně rytmická, převažuje v paměti rytmus, nebo když je skladba hodně strukturální, je v ní důležitá např. především forma, pak hraje roli paměť logická.“

Pohotovost a paměť

Je proslulý obrovskou pohotovostí, absencí trémy a fenomenální pamětí. Obrovská pohotovost se mu hodila letos v září, kdy ne ze dne na den, ale téměř okamžitě zaskočil na festivalu Dvořákova Praha za onemocnělého Borise Berezovského. O tom, že by měl večer hrát, se dověděl v 11 hodin dopoledne. V listopadu pak už zase vystupoval na celovečerním recitálu v rámci Klavírního festivalu Rudolfa Firkušného – samozřejmě se zcela odlišným programem, než hrál v září.

Martin Kasík hovořil také o svém vztahu k Janáčkovu dílu, o festivalu, který oživil v rodném Frenštátě pod Radhoštěm, a odpovídal na dotazy posluchačů, kterých bylo opravdu hodně – jak telefonických, tak mailových a z řad publika v Galerii na Vinohradské 12. Z nahrávek Martina Kasíka zněl Chopin, Janáček, Luboš Fišer a Rachmaninov, živě přednesl Chopinovo Nokturno Des dur op.27 č.2.

Čtěte také: Archiv odvysílaných dílů Telefonotéky.