Martin Daneš: Karel Poláček se znovu narodí v Rennes

Z Československa emigroval během husákovské normalizace. Na nový život ve svobodné cizině si jen pomalu zvykal. Po Sametové revoluci se do rodné země vrátil, aby z ní po eskapádě, kdy po konfliktu s Markem Dalíkem nesměl pro české noviny psát, roku 2008 zase odešel. Do francouzštiny přeložil několik Čapkových a Poláčkových knih. V současné době píše o Karlu Poláčkovi román. Dílo vzniká francouzsky, v plánu je také česká verze, kterou vydá brněnské Druhé město. Ve světové premiéře se v autorově podání do vznikajícího románu ve Vizitce začteme…

Sotva se doplazili na refýž, už přijížděl jejich spoj. Vytáhli zavazadla na plošinu zadního vozu, zacinkal zvonec a souprava se dala do pohybu. Karel zadumaně hleděl na ubíhající hřbitovní zeď, střídající se domovní průčelí a štíty obchodů a pokoušel se je vtisknout do paměti. Ne že by byl velkým fanouškem elektrické dráhy; jeho distanc se dále prohloubil od chvíle, kdy směl nastoupit jen do posledního vlečného vozu... Nyní si říkal, že má taková jízda pražskými ulicemi přece něco do sebe. Pozoroval průvodčího, jak na každé zastávce po ukončení nástupu cestujících dvakrát zatahá za popruh vinoucí se jako had pod stropem. Jde o táhlo zvonku, který zacinká, a na to znamení řidič otočí kliku a souprava s hrknutím vyrazí vpřed. Zezadu dobíhá několik opozdilců a naskakuje; také dřív takhle naskakoval za jízdy na stupínek. Jednou se mu noha smýkla; naštěstí se na poslední chvíli zachytil venkovního rámu, čímž zabránil pádu na dláždění... nebo do obřích koles, která by ho jako kuchyňský mlýnek rozemlela na padrť.

„Svezu se takhle ještě někdy?“ zeptal se v duchu a pohlédl na Doru, která jeho telepatické otázce nerozuměla a lehce zatřásla hlavou. Nebo jí naopak rozuměla a tohle byla její reakce?

V čem tkví tragika osudu jednoho z našich největších humoristů? Rovněž na to se hosta velikonoční Vizitky Martina Daneše zeptal. Hráli jsme současné francouzské šansony.