Marie Tomanová: Je to dobrý, patřím sem, řekla jsem si, když jsem své fotky viděla v New Yorku na billboardu
Marie Tomanová toužila po dráze umělkyně, jenže v malířském ateliéru na brněnské FaVU se jí žádného povzbuzení nedostalo. Odešla proto do Severní Karolíny za prací au-pair a záhy zkusila štěstí v New Yorku. S malým foťákem v ruce zjistila, že portrétní fotka je to, čemu se chtěla věnovat vždycky. V New Yorku zůstala a posledních pět let nabírá její kariéra světové parametry. Ve Vizitce s Ondřejem Cihlářem ale mluvila i o aktuální pražské výstavě.
Související
-
Fotila zákoutí Kolína i synovo oblečení. Důležité je pro mě téma paměti, říká fotografka Havelková
Tlačítkový telefon s podprůměrným foťákem anebo oblečení odrůstajícího syna stačí fotografce Jolaně Havelkové k tomu, aby zaznamenala to, co je pro ni důležité.
-
V mládí jsem věřila, že fotka změní život. Už si to nemyslím, říká fotografka Markéta Luskačová
„Než jsem někoho vyfotila, vždycky jsem se pěkně zeptala. Proti rozhodujícímu okamžiku při pořizování fotografie jsem stavěla okamžik důvěry,“ říká Markéta Luskačová.
-
Mají rytmus i motiv, který se opakuje. Některé své fotky proto vnímám jako básně, říká fotografka
Fotografku Bet Orten pojí příbuzenský vztah s básníkem Jiřím Ortenem. Ačkoliv sama občas básně píše, jejím jazykem není slovo, ale fotografie. Kde a jak v ní hledá verše?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
