Marek Epstein: Na věky věků. Zpráva ze světa mezi věčností a zkázou
Po úspěchu, který sklidil s hrou Pescho, se scenárista Marek Epstein vrací nejen k rozhlasové dramatice, ale také k žánru dystopie a budování budoucího či paralelního světa, jenž v sobě ale nese palčivé otázky naší právě prožívané současnosti. Hru o hledání zapomenutého citu ve světě mezi věčností a zkázou natočil režisér Petr Mančal s Lubošem Veselým, Petrou Špalkovou, Svatoplukem Skopalem, Terezou Hofovou a dalšími. Poslouchejte on-line po dobu jednoho týdne po odvysílání.
V Peschu pozemský civilizační pokrok dokázal nahradit vodu dužinou z brukve, v nové hře Na věky věků umí společnost na vzdálené planetě, kde se příběh odehrává, dokonce vyrobit tělo a uchovat vědomí. Proč se ale ve zdejších vztazích i v myslích rozprostírá hluboká, šedá prázdnota?
Shora řízený systém dává dohromady nejvhodnější partnery a z jejich genetického materiálu vyvíjí odborníci nový tělesný skelet. Do něj umístí vědomí a po zániku tělesné schránky jej opět vyjmou a uloží do stacionáře pro další použití. Všechno je tu organizované a pod kontrolou, všechno do sebe dokonale zapadá. Věčnost je na dosah ruky. Co se stane v okamžiku, kdy se ze Země, využívané jako vězení pro ty, kteří se proti systému provinili, vrátí profesor Karnak a přinese si „nežádoucí“ vzpomínky? A co je to za zvláštní touhu, která ho pronásleduje?
Karnak se po výkonu trestu vrací do Institutu pro vývoj tělesných skeletů, kde dříve působil. V práci mu podrželi místo, dokonce ani manželka Saly si v době jeho nepřítomnosti nepožádala o náhradního partnera. Zdálo by se, že se vše může hladce vrátit ke starému řádu, který určuje nekomplikovaný, pohodlný život obyvatel planety. Jenže v Karnakově případě se „návratový proces“ nezdařil – jeho vědomí nebylo po opuštění Země dokonale vymazáno a on si vybavuje melodie, vůně, hlasy…
Vzpomínky ho přemáhají a zvláštní, dosud nepoznaná dychtivost ho žene dopředu a nutí ho hledat k neznámým prožitkům klíč. Postupně zjišťuje, že není jediný, kdo si přinesl ze Země vzpomínky. V ten okamžik se ovšem pro důsledný systém stává problematickým a nakonec i nebezpečným jedincem. A systém se stává nebezpečným pro něj. Ale nemůže než pokračovat v započaté cestě do vlastního nitra – a také za někým, s kým ho na Zemi spojoval neznámý, blažený cit.
Inscenace Na věky věků vznikla ve stejném tvůrčím tandemu, jaký byl podepsán pod populárním Peschem. Hudbu, zvuk a zvukový design obstarává Filip Veret, režii má Petr Mančal. Ten hlavní postavu profesora Karnaka svěřil Luboši Veselému, do dalších rolí pak obsadil například Petru Špalkovou, Terezu Hofovou, Svatopluka Skopala či Terezu Dočkalovou.
Osoby a obsazení: Karnak/Jakub (Luboš Veselý), Saly (Petra Špalková), Jama (Vanda Chaloupková), Mory (Vilém Udatný), Zed (Svatopluk Skopal), Rafa (Tereza Hofová), Koup (Miroslav Hanuš), Galičová (Zuzana Slavíková), Guna (Zuzana Hykyšová), Mete/Veronika (Tereza Dočekalová), Student (Jan Strýček), Studentka (Kristýna Leichtová), Student (Lukáš Ruml), Studentka (Eva Burešová), Zřízenkyně repatriace (Marie Štípková), Zřízenec repatriace (Kajetán Písařovic), Řidič autobusu (Ctirad Götz), Řidič auta (Tomáš Karger), Konduktér (Lukáš Král) a další
Hudba: Filip Veret
Dramaturgie: Klára Novotná
Režie: Petr Mančal
Natočeno v roce 2018.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
