Mardoša z Tata Bojs: Nástroje jsme si rozdělili už ve třetí třídě, čtyři struny mě lákaly víc než šest

15. listopad 2022

První cédéčko – reedici alba Ziggy Stardust Davida Bowieho – si Marek Huňát neboli Mardoša pořídil v New Yorku v roce 1990. Od té doby CD a vinyly sbírá a jeho systematičnost je v tomto směru vskutku unikátní. Během covidové pandemie procházel kvůli chystanému filmu kapelní archivy na starých „véháeskách“, momentálně do barevných desek s chlopněmi třídí papírové dokumenty. Jak ovšem Ondřejovi Cihlářovi řekl ve Vizitce, se svými archivářskými dovednostmi ještě není spokojený.

Tata Bojs na Dni otevřených dveří ČRo

Baskytarista, textař, DJ, autor časopiseckých sloupků, majitel houpavého Citröenu 2CV zvaného kachna a nově také klon z chystaného sci-fi dokumentu o jeho domovské kapele Tata Bojs – to všechno je Marek Huňát, kterému nikdo kromě rodičů a úřadů neřekne jinak než Mardoša. Kdyby se na základní škole v Sušické ulici v Praze 6 nepotkal na začátku 80. let se svým zásadním kamarádem, pozdějším bubeníkem jejich kapely Tata Bojs Milanem Caisem, dost možná, že by teď Mardošovi někteří lidé říkali jeho původní přezdívkou Punčoška.

Sbírání kazet se ještě bráním

V letech dospívání studoval sdělovací techniku na průmyslové škole, studium mu prý ale „moc nešlo“, a tak se oboru nikdy nevěnoval. Naopak stále blízko byl hudbě: zájem o ni a snad také onu systematičnost zdědil po rodičích, spoluzakladateli Unijazzu Čestmírovi a pozdější diplomatce Daně, přičemž jasno o svém hudebním směřování měl už od třetí třídy. Tehdy totiž skupině The Clash vyšla deska Combat Rock, která se stala zásadním inspiračním zdrojem. Baskytaru jako svůj budoucí nástroj si Mardoša vybral jednoduše: „Díval jsem se na plakáty kapel, sólová kytara se mi zdála dost složitá, basa měla čtyři struny, což mě lákalo víc než strun šest,“ popisuje. První basu dostal v roce 1987 a občas na ni hraje dodnes. Pár akordů ovšem umí i na kytaru, na kterou začal v deseti letech chodit k nedávno zesnulému Michalovi Ambrožovi. Trampské písně ale u ohně po Mardošovi nechtějte, umí jich jen pár a navíc, jak ve Vizitce řekl, má kuňkavý hlas, jenž se pro zpěv folkových hitů příliš nehodí.

Čtěte také

Ve Vizitce mluvil o plánech Tata Bojs, které ke konci letošního roku opustí klávesista Jiří Hradil. Kapela s ním ale absolvuje ještě kupříkladu hraní s Janáčkovou filharmonií.  Zárukou vkusného výsledku jsou pro Mardošu již prověřené aranže od někdejšího člena Tata Bojs Marka Doubravy. V rozhovoru se dostal také ke kořenům kapelní lásky k francouzským komediím a k osobnímu vozu Citröen 2CV; při jízdě se pohupuje a naklání tak, že hrozí vyklopení. Vysvětlil také, jak se v jeho světě majitele staré tlačítkové Nokie a zároveň moderního ipadu míchá digitál a ten nejklasičtější analog. „Mám rád oddělené přístroje, přehrávač hudby, do kterého mi nic nezvoní, foťák, který jenom fotí. Jsem rád, když vím, co beru do ruky. Sbírání kazet se ale ještě bráním.“ 

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.