Maraca - průkopníci "zlínské alternativy"?

1. říjen 2003

Brněnské vydavatelství Indies má do jisté míry pochopitelnou slabost pro hudbu, která pochází z Moravy. V jeho portfoliu můžeme nalézt téměř všechny nahrávky vycházející z tzv. "brněnské alternativy" - ať je řeč o Dunaji, Plutu, Ivě Bittové, Rale nebo Tara Fuki; proto není nijak velkým překvapením, že při hledání nových objevů ustrnul zrak na zlínském seskupení Maraca. Z jejich druhé desky Longe (nahrané pod dohledem butovského basisty Petra Vavříka), je alespoň vliv brněnských alternativců cítit poměrně výrazně.

Longe (česky "dálka") je rozhodně dost svébytným dílem na to, aby bylo třeba jej řadit mezi plagiáty nebo pokusy o kopii čehosi. Jeho koncept je vcelku jasný a minimálně ve sféře, o které je řeč, zatím ojedinělý. Jedenáct písní na šestačtyřiceti minutách je jedenáct zhudebněných básní Fernando Pessoy zpívaných v originální portugalštině, resp. (ve dvou případech) angličtině. Zvuk kapely, střídmě doprovázející vedoucí zpěv Gabriely Plíškové, je dán zejména akustickými nástroji (dominují kytara, housle, cello, trumpeta, slyšet jsou i arabské loutny nebo didgeridoo), exotický nádech zpěvaččina výrazu rozvíjí ještě směrem k jazzu, klezmeru, balkánskému etnu, příjemně nenápadně používá i modernější studiové technologie. Tempo písní je až na výjimky loudavé a nikam nespěchající, skladby přesto mají poměrně krátkou minutáž. Kdyby tolik nespěchaly ke konci a svou atmosféru - jako jednu z hlavních deviz celé nahrávky - ještě rozvinuly (vzorová by z tohoto pohledu mohla být píseň "I am the escaped one"), na síle celkového dojmu by to každopádně přidalo.

Longe

Posluchač alespoň letmo znalý produktů brněnské alternativy jistě uvítá, že vzniklo něco, co její obzory rozvíjí, hrozí tu ale i riziko, že se místy nevyvaruje pocitu, že něco takového už slyšel. Jako vystřižená z poslední desky Rale je "Pessoa" (zde nejen výrazem, ale i jazykovou podobou), houslovo-pěvecké dovádění Ivy Bittové velmi připomíná skladba "E hoje é já outro dia" - za to, že Plíšková má ve vyšších polohách s Bittovou velmi podobný hlas, na druhou stranu nemůže. Ti, kdo mohli například přes Wendersův snímek Lisabonský příběh přijít na chuť portugalské kapele Madre Deus, jistě také zbystří při aranžérsky oproštěných skladbách s krystalicky čistým zpěvem - "Nuvens", "Meu triste coracao", "Ao longe".

O tom, že Longe představuje kvalitu na domácím hudebním trhu nadprůměrnou, nemůže být pochyb. Není to deska výrazně novátorská, je spíš poměrně invenční kombinací toho, co už známe odjinud. Její velkou výhodou a hlavní předností je silný a jistý výraz. Je dílem stoprocentně upřímným, věrohodným a čistým, a to je základ více než pevný. Uvidíme, co bude dál...

autor: Hynek Just
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

jak_klara_obratila_na web.jpg

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

Koupit

Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.