„Mám rád, když obraz člověka něčím vzrušuje,“ říká malíř Miroslav Štolfa

03741177.jpeg

Hostem historika umění Ladislava Daniela bude brněnský rodák, malíř, grafik a pedagog Miroslav Štolfa. O své tvorbě říká: „Pro mě je zrakový zážitek nejsilnější. A pak o tom, o čem budu malovat, hodně dlouho přemýšlím. V mém věku se dá plánovat jenom to, co bylo, říkával bohemista Oldřich Králík. Já mám pořád pocit, že to nejlepší bych teprve měl namalovat.“

Vysíláme ve čtvrtek 24. listopadu v 17:00.

Miroslav Štolfa maturoval na reálném gymnáziu a poté studoval výtvarnou výchovu na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně a historii na Filozofické fakultě. Po ukončení studia se věnoval malbě a působil jako středoškolský profesor na pedagogických školách v Boskovicích, Tišnově a v Brně. V roce 1963 byl jedním ze zakládajících členů brněnské tvůrčí skupiny Parabola, jejímž teoretikem byl surrealista Václav Zykmund. Ten jej kromě jiného upozornil na to, že je vypsán konkurz na místo odborného asistenta na katedře výtvarné teorie a výchovy Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, v němž Miroslav Štolfa zvítězil a kam posléze nastoupil. Tam byl také roku 1966 jmenován docentem.

Čtěte také: The Distillery: Nová kulturní palírna v Brně

V šedesátých letech minulého století podnikl Miroslav Štolfa řadu studijních cest do zahraničí (Belgie, Francie, Itálie, Holandsko, Maďarsko, Německo, Polsko, Rakousko a Španělsko). V letech 1978 až 1983 vyučoval malbu a kresbu na Katedře estetické výchovy Pedagogické fakulty UJEP v Brně. V třiapadesáti letech svou pedagogickou činnost ukončil a od té doby se věnuje pouze vlastní výtvarné tvorbě. Miroslav Štolfa má na kontě přes 50 samostatných výstav a podílel se na 170 výstavách kolektivních doma i v zahraničí.

02204001.jpeg

Jeho život a tvorba jsou přes různé peripetie nejvíc svázány s Brnem. Kromě jiného i s motocyklovými závody. „Chodil jsem na Velkou cenu a tam jezdili závodníci z Austrálie, z Nového Zélandu, z Anglie a tak dál – mělo to takovou vůni těch cizích krajů, do kterých jsem se nemohl dostat – takže asi tři čtyři roky jsem maloval tematiku motocyklových závodů. Měl jsem tam známého v tiskovém středisku, ten mě pustil i do depa, kam normální návštěvník nemůže, tak jsem si něco fotil, něco kreslil. Nejvíc, co mě na motocyklových závodech zajímalo, bylo jakési drama, napětí. Mám rád, když obraz něčím člověka vzrušuje. Tehdy jsem přišel na to, že vlastně největší napětí v těch závodech je před startem. Tehdy se musely zhasnout motory, nastal klid a odpočítávaly se vteřiny. A motocyklisté ty stroje roztlačovali a teprve pak na ně naskočili a jeli. A právě ta chvíle před startem, to je to největší napětí. A tak jsem většinou maloval kompozice klidné, z depa, kde nad tím visí očekávání těch dramatických událostí, které potom proběhnou při tom závodu,“ vzpomíná.

V pořadu se dále dozvíme, jak je to s malířovým příklonem k abstrakci v posledních letech i že tráví v současné době čím víc času ve svém ateliéru, z něhož se dívá na areál brněnské zbrojovky, na tovární haly a na komín… A že se ten ateliér čím dál častěji stává tématem jeho obrazů, jako místo, ve kterém strávil nejšťastnější chvíle svého života. „Ateliér, to je takový azyl malíře, kde sedí sám, v klauzuře, přemýšlí nad svými věcmi a venku běží život. Dřív jsem mohl od toho obrazu odběhnout a rychle jsem se do toho tématu vrátil, ale dnes mi trvá delší dobu, než se do toho obrazu opět dostanu. Možná, že jsem taky víc přemýšlivější, tehdy jsem měl taky víc temperamentu… Jestli ty obrazy ještě stojí za to, aby byly vystaveny, to už ponechám budoucím,“ uzavírá své zamyšlení Miroslav Štolfa.

02204004.jpeg