Malý pan Friedemann a Psycho v Plzni
Náš přední choreograf Libor Vaculík je v Plzni jako doma. Spoluprace s Divadlem J. K. Tyla trvající od roku 1997 měla letos vyvrcholit originální choreografií Macbeth. Premiéra nakonec byla o rok odložena, šéfovi baletu Jiřímu Pokornému tedy nezbylo než hledat alternativní titul. Zvolil dvojici starších Vaculíkových děl Malý pan Friedemann a Psycho, které před časem uvedlo s úspěchem Národní divadlo v Praze a v nichž sám také sklízel ovace v obou hlavních rolích.
Libor Vaculík se proslavil především svými "tanečními muzikály", které získávají nadšené diváky na několika scénách. V Plzni se hraje například Někdo to horké rád nebo oblíbená Edith - vrabčák z předměstí, jež bude mít po Plzni a Praze zanedlouho premiéru také v Brně. Malý pan Friedemann a Psycho uváděné v jednom večeru k tomuto žánru sice nepatří, nezapřou ale Vaculíkovsko-Bednárikovský rukopis. Tato inscenace byla poprvé uvedena v roce 1993. Roku 2000 se však dočkala v Národním divadle opětného nastudování. Není proto divu, že Jiří Pokorný mající "k dispozici" hvězdné tanečníky tohoto prvního nastudování (kromě sebe a své ženy Zuzany Pokorné ještě Jana Kadlece) nasadil tento vskutku neklasický titul. Dal tak zároveň šanci mladému plzeňskému souboru.
Obě části večera spojuje motiv hendikepovaného člověka. Malý pan Friedemann vzniklý podle novely Thomase Manna vypráví příběh tělesně postiženého umělce, jenž se nešťastně zamiluje a nakonec končí tragicky. Psycho vzniklé podle známého Hitchcockova hororu obnažuje pocity duševně vyšinutého Normana Batese, který se patologicky upnul na svou matku. Poslušný, žárlivě milující syn ji i milence zabil. Nyní jej pronásledují vidiny matky, která s ním i po smrti manipuluje, a kterou stále miluje, nenávidí, a dokonce se s ní ztotožňuje. Další vražda mladé dívky spouští policejní vyšetřování. Nepřítomný Batesův pohled působí mrazivě, když jej v závěru odvádějí do léčebny. Oblečený jen v matčině saténovém prádle k sobě tiskne růžovou krabici plnou hraček a vzpomínek.
Přenesení inscenace z Národního divadla má však i své nevýhody. Jednou z nich je i pokus o zachování rázu původní dekorace. Choreografie vyžaduje paralelní děj ve dvou nad sebou umístěných pokojích, "domek" však zabírá příliš mnoho místa a tanečníci se nemohou na relativně malé jeviště Komorního divadla vejít. Druhým aspektem je vysoko nasazená laťka interpretů prvního nastudování, za které pražský soubor získal dokonce několik ocenění. Mladí Plzeňané dokazují technickou vyspělost (v hlavních rolích se představí Miroslav Hradil, Petr Hos, Marek Kašparovský a další), avšak jejich výraz naznačuje, že jsou souborem, který má stále kam růst.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
