Malířem jsem chtěl být už na střední. Přes graffiti jsem objevoval nové věci, rád jsem měl ale i gotiku a modernu, říká Jakub Masker Matuška
Precizní linka, figura, ale taky sprejová barva vzdáleně připomínající graffiti minulost dnes především malíře a kreslíře Jakuba Maskera Matušky. Barevný triptych, který jako kdyby na Zemi právě přistál z Měsíce, je možné vidět do srpna na kolektivní výstavě s názvem Wall Street v pražské Ville Pellé. Kam se Matuškova tvorba posunula? I o tom byla Vizitka, již moderoval Ondřej Cihlář.
Výstava Wall Street odkazuje na deset let starý galerijní projekt Městem posedlí, který mezi stěny dostal primárně street artové umění. Pro Jakuba Maskera Matušku, někdejšího člena Cap Crew, je už ale graffiti kapitola dávno uzavřená. Pomohla tomu i kniha s názvem In Graffiti We Trust (2006) od Martiny Overstreet, na které se podílel.
Čtěte také
Dnes převážně maluje, díky angažmá asistenta dokázal zrychlit pracovní tempo a měsíčně dokončí tři až čtyři obrazy. Velmi si ale dává záležet na tom, aby ani pomoc druhého páru rukou nepřekryla jeho autorský rukopis. V minulosti dělal také videa, v jednom z nich, pojmenovaném Rudý gentleman odchází po vodě a ďábel nosí pádla, před několika lety popsal pocity, o nichž ve Vizitce mluvil jako o psychospirituální krizi. Dnes už videa netočí, naopak bavila jej práce na interiérech restaurace. Jak ve Vizitce řekl, z této práce si odnesl inspiraci do volné tvorby.
Vystínuj to sprejem
Výtvarné umění u Jakuba Matušky, člena rodiny vlastnící pivovar stejného jména, v dospívání zvítězilo nad hudbou („styděl bych se vystupovat“) a psaním („přeskakují mi písmenka“). Vystudoval AVU v ateliéru Vladimíra Skrepla, malířem se ale chtěl stát už na střední. „Graffiti bylo jednou z možností, jak objevovat nové věci. Stejně tak se mi ale líbila třeba gotická malba, moderna anebo Picasso a Miró,“ říká. Protože mu ale nikdy příliš nešly klasické způsoby malby, našel si svou cestu. Místo pracného stínování používá spreje, vyhovuje mu také práce s linkou. Právě ke kresbičkám se, jak říká, teď často vrací.
Ve Vizitce detailně popsal, jak pracuje na svých obrazech, mluvil o zahraničních galeriích, které zastupují výhradně umělce vycházející z graffiti scény, a zmínil také plány na příští rok. Ve Ville Pellé ho čeká samostatná výstava, vernisáže by se pak mě dočkat i jeho odkládaný výstavná projekt v Jihočeské Alšově galerii.
Související
-
Spolupracujeme jen s hodnými lidmi, říká Richard Bakeš z galerie Berlínskej model
O deseti letech existence prostoru i o angažovanosti výtvarného umění mluvil Richard Bakeš ve Vizitce s Markétou Kaňkovou.
-
Rozšířená realita by mě mohla vrátit ke streetartu, říká výtvarník Jan Kaláb
Když se Jan Kaláb rozhodl, že je na čase začít malovat i něco jiného než písmena na pouliční zdi, musel tomu přizpůsobit techniku. Spreje a válečky tak nahradil štětci.
-
Brýle jsou často vnímané jako nutné zlo, přitom to bývá skvělý doplněk, říká designér Ondřej Vicena
Má rád vintage estetiku, věnuje se designu a sběru obrouček brýlí, které nyní představuje na výstavě v pražské Galerii UM.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...
Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Lidský faktor
Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová
