Malevič, Rodčenko a spol. jsou tu. Výstava ruské avantgardy je splněný sen, říká ředitel Alšovy jihočeské galerie Aleš Seifert

25. červen 2021

Co všechno obnáší příprava české výstavy šestatřiceti obrazů té nejslavnější ruské avantgardy? Jak se do jeho pracovního arzenálu vepsaly zkušenosti získané prací na krajském úřadě? I o tom mluvil ředitel Alšovy jihočeské galerie Aleš Seifert ve Vizitce s Markétou Kaňkovou.

Psaly se roky 1918 až 1922, kdy se nově vznikající Svaz sovětských republik rozhodl, že nakoupí díla současných domácích autorů. Během čtyř let nakoupil obří množství radikální malby a postupně založil šestatřicet muzeí a galerií. Jedním z nich bylo i Muzeum umění Jekatěrinburg, ze kterého se týmu Aleše Seiferta, ředitele Alšovy jihočeské galerie, podařilo vypůjčit šestatřicet obrazů. Šestatřicet děl, která patří k tomu nejlepšímu, co vzniklo v Rusku od roku 1910 až do roku 1920, nabídne už brzy v rámci výstavy Malevič – Rodčenko – Kandinskij a ruská avantgarda v Zámecké jízdárně na Hluboké v Česku dosud nevídanou podívanou.

Pro Aleše Seiferta je to, jak ve Vizitce řekl, splnění snu. Při komplikovaných jednáních s ruskou stranou, která v rozhovoru detailněji popsal, využil zkušenosti s přípravou výstavy ruského avantgardního umění z českých sbírek, kdy se Seifertovu týmu podařilo zkontaktovat Treťjakovskou galerii v Moskvě a zapůjčit odtud tři obrazy.

Michail Larionov: Židovská Venuše, 1912

„V komunikaci s ruskou stranou ovšem musíte být připraveni na všechno, jejich reakce se mění jako situace na bojišti. Pokud si chcete půjčit větší konvolut obrazů, musíte jednat v Rusku a na osobní bázi. Nejkomplikovanější je ale získat vývozní povolení, které vydává federální ministerstvo kultury,“ popisuje Aleš Seifert malou část procesu vyjednávání zápůjček. S ředitelem Muzea umění v Jekatěrinburgu se sice během negociací spřátelil, jedním dechem však dodává, že po dobu vyjednávání mezi Českem a Ruskem vztahy idylické nebyly. „Umění je ale nadčasové a jsem rád, že zápůjčka se nestala politikem,“ konstatuje.

Z práce na úřadě těží dodnes

Do čela Alšovy jihočeské galerie nastoupil Aleš Seifert v roce 2012, před tím sbíral zkušenosti v kulturním odboru na krajském úřadě v Jihlavě a později jako ředitel jihlavské Oblastní galerie Vysočiny.

Malevič, Rodčenko, Kandinskij a Ruská avantgarda ze sbírky Muzea umění Jekatěrinburg

Zdánlivě nenápadný post na úřadě mu ale poskytl výborný odrazový můstek. „Když jsem pak přešel do organizace zřizované krajem, měl jsem jasno, jak všechny tyhle organizace fungují. Věděl jsem, co radní daného úseku požaduje, znal jsem lhůty pro posouzení mých projektů,“ vypočítává. Pochvaluje si, že během svého působení dostal do Jihlavy větší umělecká jména, v roce 2008 se mu zároveň povedlo otevřít unikátní stálou sbírku hmatového sochařství.

Ve Vizitce pak vypíchnul i několik projektů, které se dle jeho názoru povedly Alšově jihočeské galerii, a popsal také svou vizi nového výstavního domu v Českých Budějovicích. Inspirací je mu galerie v nedalekém rakouském městečku Kremže od architektonického studia Marte.Marte.

Spustit audio