Malá slovenská apokalypsa
V komorní řadě scénických čtení pořádaných Divadlem v Dlouhé zaperlila tentokrát dramatizace povídky Františka Švantnera Piargy. Na tuto zajímavou drobnůstku už nelze pozvat, neboť druhý den po premiéře následovala i derniéra kusu. Šlo již o třetí čtení, z nichž se zatím všechny dočkaly všeobecné pochvaly. Divadelní gurmány chci tedy tímto spíše upozornit, aby si příští komorní setkání ve foyer divadla rozhodně nenechali ujít.
Po Landovského Arestu sáhl soubor po lyrické povídce slovenského rodáka F. Švantnera. Podivný název Piargy získala podle horské osady, skrze níž se přežene apokalyptická katastrofa, kterou přežijí pouze mladí manželé - vypravěči: "Osada Piargy nejestvuje. Zmizla zo sveta za jednu noc, akoby ju boli čerti do pekla poodnášali aj s ludmi, aj so zvieratami." Katastrofický motiv se prolíná celým textem, děj tedy není překvapivý a není ani tím nejdůležitějším. Po celou dobu je předtucha apokalypsy "ve vzduchu". Na textu i inscenaci je nejpoutavější strhující atmosféra a kolorit svíčkami osvětlené dřevěnice.
Divadlo v Dlouhé konečně využilo svou nemalou slovenskou sekci, která na jednoduché, ale zabydlené scéně básní v prostoru svou rodnou řečí (příběh je vlastně lyrizovanou básní v próze). Tištěné texty tentokrát nemají herci viditelně v rukou: buď svůj part znají zpaměti, nebo "nenápadně" nakukují do autentických odrbaných prvorepublikových knížek. Většinou sice sedí u stolu, rozvíjejí se však i prostorové akce. S ohledem na krátkou dobu zkoušek překvapí relativní scénická propracovanost: střídání prostoru i atmosféry díky využívání různých zdrojů světel. Kromě zmiňovaných svíček se část odehrává před nasvíceným prospektem, divák pak vnímá jen černé siluety postav a symbolických předmětů. Autentičnost dotváří nejen divákům podávaná a na jevišti po litrech popíjená borovička, ale především folklorní hudební doprovod hosta divadla Michala Ciriaka. Některé písně sice trochu nedokonale, ale o to více s chutí zpívá a občas až vyřvává celý soubor. Inscenace (neboť tak si troufám ono "čtení" nazvat) v mnohém připomíná slavnou Sestru Úzkost, premiérovanou ještě v Dejvickém divadle. Nejde jistě jen o spřízněnost autorů Čepa, Demla a Švantnera, ale o kontinuitu poetiky, kterou jinak na "velké scéně" divadla nemáme možnost spatřit.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
