Májová besídka

26. duben 2007

Divadelní spolek Kašpar obnovil v Divadle v Celetné Májového Shakespeara. S novým scénářem, novou výpravou a novým obsazením. S kapelou Krless, barevnými lampiony, s příslibem "lásky, kordů, vína, tance, zpěvu". S dekorativností a hutným sentimentem.

Večer poskládaný z nejslavnějších momentů vybraných Shakespearových her připomíná dort, který pekl pejsek s kočičkou. Když se smíchá všechno, co je dobré, není z toho delikatesa. Shakespearovy nejznámější scény jsou oblíbené, protože jsou výborně vystavěné a většinou znamenají dobrou pointu dobré hry. V Májovém Shakespearovi ale leží nezajímavě vedle sebe. Nefungují spolu jako montáž: ve spojení nepřinášejí ani nové významy, ani situace. Působí jako preparáty z chabého čtenářského deníku.

Inscenace má rozměr velké romantické party. Herci pobývají před první řadou - Shakespearovy jsou postavy spolu na mejdanu, některé občas vyskočí na jeviště a sehrají svůj top výstup. Právě pod pódiem, v "kotli", může vykvasit mnoho zajímavých situací a návazností, jenže tam není vidět. Prostor jeviště je tvarován vysokými schody, jejichž konstrukce je variabilní. Je to dramatické řešení plné možností - nevyužitých. S prostorem se pracuje minimálně.

Májový Shakespeare

Večírkový rámec provizornosti a lehkosti je příjemný a zábavný. Narušují ho ale některé efekty, které působí dojmem, že vybrané výstupy chtějí být inscenovány "na vážno", s divadelnickým patosem a pietou. Nakonec ani není čitelné, jak moc ironicky jsou myšleni Antonius a Kleopatra, kteří se motají ve zlaté textilii a za nimiž je promítnuta egyptská maska jako z katalogu cestovky. Do zmatku přispívají herecké výkony bez chuti, které jsou většinou omezené na přeříkání textu víceméně po smyslu, s tou nejobvyklejší, nejšedší intonací a výrazem. (O množství řečových vad nemluvě.) Výsledkem je rozštěpení večera: na jednu stranu je večírek se shakespearovskou tématikou osvěžující společenská událost, na druhou stranu nabízí umělecký zážitek nějak ochotnicky.

Májový Shakespeare

Mezi diváky kolují olivy a jiné dobroty. Program má tradiční formu lahve vína, to je možné při představení popíjet. Na plakátech stojí, že je povoleno se v průběhu představení líbat. V kritických okamžicích si říkám, co taky jiného...

Velmi živý je Sen noci svatojánské. Zatímco zbytek inscenace je humorný, nese se v duchu banálních hříček a srandiček, korespondujících se slabšími místy překladů Martina Hilského, režie Snu nasazuje brutální humor rukou umazaných od spermatu a milence pronásledujícího svou oběť s horským kolem na rameni. Hysterické tempo Shakespearově "nejslabší hře" výrazně pomáhá, ale co do úchylnosti a fantasmagoričnosti je už Sen přehnaný. Nicméně chvályhodný za invenci, která v interpretaci ostatních částí není nejsilnější.

Májový Shakespeare

Neoddělitelnou součástí je kapela Krless, která hraje mezi jednotlivými "revuálními" čísly. Hraje středověkou světskou muziku a dodává inscenaci šmrnc a rytmus. V druhé části večera je hudby méně a na jeho spádu je to výrazně znát. Hezké je, když postavy v mezihrách tančí: Lady Macbeth jako levná kurtizána, čtveřice ze Snu jako klubová děcka, Desdemona se pohybuje vášnivě a neodolatelně. Tanec Pavly Beretové je epizodním momentem inscenace, ale energeticky, herecky a esteticky je suverénně nejlepší.

Májový Shakespeare

Obsazení režiséra Jakuba Špalka do role Prologu je vtipné a působí dobře, dokud se účastní přestaveb, hází pomocné repliky a z kouta jeviště s upřímně zodpovědným výrazem sleduje hru. Když ale sám začne rozehrávat gagy, je spíše směšný než vtipný.

Mejdany jsou nevyzpytatelné, někdy se povedou, někdy ne. Pokud se divák na "besídce užitého Shakespeara" baví, je vše v pořádku. Recenzentky by ale na podobná představení neměly chodit samy.

Psáno z premiéry.

Divadlo v Celetné

autor: Zuzana Malá
Spustit audio