Maison Louis Carré. V lesích nedaleko Paříže se skrývá mistrovské dílo skandinávského modernismu
Finský architekt Alvar Aalto se řadí mezi přední pionýry evropského modernismu. Od počátku třicátých let minulého století začal realizovat ve svém rodném Finsku stavby, které svou architekturou narušovaly racionální a rigidní pohled na modernismus tak, jak to ve svých projektech ve dvacátých letech definovali němečtí architekti Bauhausu, holandští nebo sovětští konstruktivisté.
Aalto, podobně jako mnozí další skandinávští architekti, rozvíjel modernismus směrem k emocionálnějším a organičtějším formám, které přinášely do striktní funkcionalistické architektury více formální svobody, materiálovou rozmanitost a přírodní charakter. Stal se tak průkopníkem modernistické organické architektury. Jeho projekty sanatoria Paimio nebo Vily Mairea ze třicátých let jsou přelomovými díly demonstrujícími nové chápání modernismu. I díky tomu se Aalto, který spolupracoval se svou ženou Aino, stal ikonou nejenom finské architektury. Své zásady o organické architektuře, harmonicky integrované do krajiny, převedl i na design nábytku a dalších předmětů. O tom ostatně svědčí jeho návrhy pro značku Artek, jež na počátku třicátých let spoluzaložil.
Své koncepci organické architektury zůstal věrný po celý svůj život a rozvinul jí především po druhé světové válce. V tomto období také dostal zakázku od slavného pařížského sběratele umění Louise Carrého a jeho ženy Olgy. U Aalta si objednal návrh svého vlastního domu nedaleko Paříže v Bazoches-sur-Guyonne. Finský architekt společně se svou druhou ženou Elissou přistoupil k projektu velmi zodpovědně a vytvořil do posledního detailu propracovaný venkovský dům, kde vzniklo zároveň privátní muzeum pro Carrého bohatou sbírku avantgardního umění.
Vila byla dokončena v roce 1959 a stala se manifestem Aaltova organického přístupu. Dům je postaven z bíle omítnutých cihel, tvoří ho rytmický shluk nakloněných objemů, harmonicky zasazených do mírně zvlněného terénu. Interiér je plně podřízen uměleckým dílům, proměňuje se v uměleckou krajinu. Vstupní hala s palubkami obloženým stropem působí jako galerijní síň. Hlavní obytný prostor se prosklenou stěnou otevírá do zahrady a skrývá řadu důmyslných užitých prvků včetně unikátních Aaltových svítidel, křesel nebo amébovitě zvlněných stolků.
I přesto, že Maison Carré nepatří mezi nejslavnější Aaltovy projekty, v jeho architektuře zhmotnil své vize v nejkomplexnější podobě. Architektura, design a výtvarné umění se propojují do jednolitého harmonického celku. A umění v domě žije dodnes. V roce 1996 byl objekt prohlášen za kulturní památku a v současnosti je otevřen jako muzeum. Jeho interiéry pravidelně hostí umělecké expozice.
Související
-
Casa Cetto byla jedním z prvních domů v experimentální čtvrti Jardines del Pedregal v Mexico City
Max Cetto i mnoho dalších architektů vybudovali v průběhu padesátých let prominentní rezidenční zástavbu stojící na vyvřelých sopečných polích na jihu města Mexico City.
-
Casa de Vidro. Lina Bo Bardi si postavila vlastní dům jako subtilní skleněnou strukturu
Casa de Vidro se ukrývá uprostřed tropické džungle. Architektka Lina Bo Bardi si na počátku 50. let minulého století postavila dům, který změnil brazilskou architekturu.
-
Casa Baldi v Římě našla po letech novou kreativní náplň díky značce Casalgrande Padane
Patří mezi nejoslavovanější italské architekty druhé poloviny minulého století. Kariéra Paola Portoghesiho je neodmyslitelně spjata s městem Řím.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
