Maison Louis Carré. V lesích nedaleko Paříže se skrývá mistrovské dílo skandinávského modernismu
Finský architekt Alvar Aalto se řadí mezi přední pionýry evropského modernismu. Od počátku třicátých let minulého století začal realizovat ve svém rodném Finsku stavby, které svou architekturou narušovaly racionální a rigidní pohled na modernismus tak, jak to ve svých projektech ve dvacátých letech definovali němečtí architekti Bauhausu, holandští nebo sovětští konstruktivisté.
Aalto, podobně jako mnozí další skandinávští architekti, rozvíjel modernismus směrem k emocionálnějším a organičtějším formám, které přinášely do striktní funkcionalistické architektury více formální svobody, materiálovou rozmanitost a přírodní charakter. Stal se tak průkopníkem modernistické organické architektury. Jeho projekty sanatoria Paimio nebo Vily Mairea ze třicátých let jsou přelomovými díly demonstrujícími nové chápání modernismu. I díky tomu se Aalto, který spolupracoval se svou ženou Aino, stal ikonou nejenom finské architektury. Své zásady o organické architektuře, harmonicky integrované do krajiny, převedl i na design nábytku a dalších předmětů. O tom ostatně svědčí jeho návrhy pro značku Artek, jež na počátku třicátých let spoluzaložil.
Své koncepci organické architektury zůstal věrný po celý svůj život a rozvinul jí především po druhé světové válce. V tomto období také dostal zakázku od slavného pařížského sběratele umění Louise Carrého a jeho ženy Olgy. U Aalta si objednal návrh svého vlastního domu nedaleko Paříže v Bazoches-sur-Guyonne. Finský architekt společně se svou druhou ženou Elissou přistoupil k projektu velmi zodpovědně a vytvořil do posledního detailu propracovaný venkovský dům, kde vzniklo zároveň privátní muzeum pro Carrého bohatou sbírku avantgardního umění.
Vila byla dokončena v roce 1959 a stala se manifestem Aaltova organického přístupu. Dům je postaven z bíle omítnutých cihel, tvoří ho rytmický shluk nakloněných objemů, harmonicky zasazených do mírně zvlněného terénu. Interiér je plně podřízen uměleckým dílům, proměňuje se v uměleckou krajinu. Vstupní hala s palubkami obloženým stropem působí jako galerijní síň. Hlavní obytný prostor se prosklenou stěnou otevírá do zahrady a skrývá řadu důmyslných užitých prvků včetně unikátních Aaltových svítidel, křesel nebo amébovitě zvlněných stolků.
I přesto, že Maison Carré nepatří mezi nejslavnější Aaltovy projekty, v jeho architektuře zhmotnil své vize v nejkomplexnější podobě. Architektura, design a výtvarné umění se propojují do jednolitého harmonického celku. A umění v domě žije dodnes. V roce 1996 byl objekt prohlášen za kulturní památku a v současnosti je otevřen jako muzeum. Jeho interiéry pravidelně hostí umělecké expozice.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Imre Kertész: Člověk bez osudu. Svědectví malého chlapce o životě v nacistickém koncentračním táboře
-
Eduard Bass: Purkmistr z Podskalí. Příběh sirotka, který držel vorařské bidlo i život pevně v rukách
-
To jeli dva ve vlaku. Poslechněte si krátkou komedii Zdeňka Svěráka, který slaví 90 let
-
Srdce, kosti, petržel, šalvěj, rozmarýn, tymián, Art Garfunkel a Paul Simon
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
