Mahavishnu Orchestra: „Věřili jsme, že můžeme změnit svět k lepšímu.“

23. únor 2017

Už jen několik dní zbývá do pražského koncertu kytaristy Johna McLaughlina. Dnešní vydání Worldbeatu věnujeme jeho první a snad nejslavnější formaci, skupině Mahavishnu Orchestra.

John McLaughlin, rodák z yorkshirského venkova, žil od osmnácti v Londýně, kde se uchytil v několika rhythm & bluesových kapelách. Za pět let hrál po boku vycházejících hvězd, společně s basistou Jackem Brucem a bubeníkem Gingerem Bakerem ve skupině varhaníka Grahama Bonda. Stále více ho to táhlo k jazzu a v pětadvaceti se dokonce stal rezidentem londýnského klubu Ronnieho Scotta.

Právě toto místo McLaughlinovi definitivně změnilo život. Společně tam se svým tehdejším spolubydlícím, basistou Davem Hollandem, který se už pomalu chystal na své angažmá u Milese Davise, potkal bubeníka Jacka DeJohnettea. Zajamovali si, DeJohnette ovšem nic neponechal náhodě a jejich společné hraní si natočil.

Když se vrátil do Spojených států, dal se do řeči s jiným bubeníkem, Tonym Williamsem, který se právě chystal opustit Davisovu kapelu a hledal nové spoluhráče. DeJohnette vybalil nedávno pořízenou nahrávku a o dalším osudu Johna McLauglina bylo rozhodnuto. Byla jím kapela Lifetime Tonyho Williamse.

A nejen to, Williams ho ještě stačil, když se v lednu roku 1969 zjevil v New Yorku, představit Davisovi, a tak McLaughlin pendloval nějakou dobu mezi oběma jazzovými velikány.

Ani ne po dvou letech ve Státech mu Davis vnuknul myšlenku, že by si měl založit svou vlastní kapelu. McLaughlin hned začal s přípravami a měl přitom štěstí na virtuozní spoluhráče. Chtěl houslistu, v Chicagu našel Jerryho Goodmana. Basista Miroslav Vitouš, který ho mimochodem lákal do Weather Report, mu doporučil jakéhosi skvělého pianistu, který v té době hrával se zpěvačkou Sarah Vaughan. Tuto skvělou referenci neměl nikdo jiný než český génius Jan Hammer. Sestavu nové skupiny doplnilo bubenické eso Billy Cobham a basista Rick Laird.

Mahavishnu Orchestra jednoznačně vzešel z jazzrockového kvasu, jeho hudba byla dynamická, strhující, syrová, ovšem nepostrádala ani lyrickou a hravou tvář. Vedle rhythm & blues, rocku a jazzu, čerpal také z McLaughlinova studia indické hudby, kultury a filozofie a meditací a cvičení s indickým guru Šrím Činmojem. V melodice, rytmice a nejviditelněji také v názvech a později i textech tak nalezneme množství indických odkazů.

Tak například Mahavishnu vychází ze sanskrtu. Jedná se o složeninu dvou slov – Maha znamená velký, Višnu je člen hinduistického panteonu. Velký Višnu bylo jméno, které dal McLaughlinovi právě Šrí Činmoj. Jednu z mnoha Šrí Činmojových básní nazvanou Revelation pak nalezneme, jako jakési ideologické východisko, na přebalu druhé desky Mahavishnu Orchestra z roku 1973 s názvem Birds of Fire.

„Pomalu končila válka ve Vietnamu a americká společnost se usmiřovala s Černými Pantery. Bylo to silné období a hudební scéna to reflektovala. Všichni jsme věřili, že můžeme změnit svět k lepšímu. Opravdu jsme se snažili, ale nevím, jak moc úspěšní jsme byli,“ říká s odstupem John McLaughlin.

Jakkoliv měla hudba Mahavishnu Orchestra z popudu Johna McLaughlina doslova bohulibé základy a odkazovala třeba k nesmrtelnosti nebo jednotě a souznění s bytostmi nejvyššími, nesoulady mezi členy kapely nezadržitelně gradovaly. A tak se stávalo, že se například při společných rozhovorech s novináři zbylí členové skupiny rozhodně distancovali od McLaughlinových filozofických východisek a ideálů.

Definitivní tečkou pak bylo, když si Jan Hammer s Jerrym Goodmanem novinářům postěžovali na McLaughlinovy metody vedení kapely. A tak přišel její první rozpad. Mahavishnu zůstal sám. Ovšem brzy měl učinit za dost jménu svého souboru.

Reinkarnovaná sestava Mahavishnu Orchestra si v roce 1974 při nahrávání desky Apocalypse nasadila karmická křídla. Kvinteto posílil na nahrávce v produkci slovutného George Martina Londýnský symfonický orchestr. A je to právě orchestr a McLaughlinova kytara, co na desce, kterou mimochodem už dva roky po jejím vzniku vydal český Supraphon, dominuje.

Také druhé album druhého Mahavishnu Orchestra nazvané Visions of Emerald Beyond ukázalo některé nové prvky jeho hudby. Členy kapely rozezpívala manželka Chicka Corey a pozdější členka jeho formace Return To Forever, pianistka Gayle Moran.

Čtěte také: Superskupina Shakti položila základy moderní world music před 40 lety. Připomeňte si album Natural Elements

John McLaughlin se poprvé otevřel jiným, například funkovým vlivům a poprvé přepustil autorství skladeb – bubeníkovi a perkusionistovi Michealu Waldenovi a hvězdnému houslistovi Jeanu Luku Pontymu. Klasické obsazení Mahavishnu Orchestra bylo opět rozšířené, tentokrát o smyčcové trio nebo dechy, ovšem jeho zvuk byl mnohem bližší původním nahrávkám z počátků Mahavishnu Orchestra.

Ani druhá formace Mahavishnu Orchestra ovšem neměla dlouhého trvání. Odešel Jean-Luc Ponty a pianistku Gayle Moran nahradil Stu Goldberg. Epilogem Mahavishnu Orchestra se tak stalo, ještě než šel John McLaughlin definitivně za svým srdcem, indojazzovým kvartetem Shakti, album Inner Worlds. A nebyl to jen slavný mini Moog, který dominoval zvuku této nahrávky, ale také kytarový syntezátor Johna McLaughlina, který tentokrát mimo jiné suploval chybějící housle.

Spustit audio