Magický realismus na polský způsob. Vychází druhá část volné trilogie spisovatelky Joanny Batorové s názvem Chmurdálie

19. listopad 2020

Mozaika

Joanna Batorová se českým čtenářům poprvé představila v roce 2015 románem Pískový vrch, jehož překlad následně vynesl Ivetě Mikešové cenu Magnesia Litera. Na prózu z roku 2009 autorka o rok později navázala románem Chmurdálie a v roce 2012 vyšel třetí svazek Tma, skoro noc, za který Batorová získala prestižní literární cenu Nike. A právě druhou část této takzvané „valbřišské trilogie“, román Chmurdálie, nyní vydalo v překladu Michaly Benešové nakladatelství Paseka.

Kniha Joanna Batorová: Chmurdálie|foto:Nakladatelství Paseka

Jak naznačuje titul románu, který je pojmenováním jakési fiktivní utopie, kterou si v dětství vybájila hlavní hrdinka Dominika Chmurová se svou přítelkyní, stěžejním toposem se tentokrát stává cesta. S tím pak souvisí i leitmotiv Homérovy Odyssey (zejména bájných Sirén), procházející nejrůznějším způsobem životy celé řady románových postav.

Román se vyznačuje důmyslnou kompozicí a nemalé množství dějových linií, postav i motivů je v něm postupně osvětleno a zdárně zasazeno do kontextu celého vyprávění, jehož mottem by mohl být výrok jedné z postav: „Jsme jenom tím, co si pamatujeme.“ Právě svou paměť a také emoce musí po těžké autonehodě vzkřísit protagonistka románu, ze které se kvůli tomu stane zapálená hledačka a posluchačka cizích životních příběhů. Spolu s jejich aktéry, příslušníky několika generací a obyvateli nejrůznějších koutů světa, do románu vstupují další závažná celospolečenská témata, počínaje rasismem a homofobií konče. Důležitou roli zde samozřejmě opět hrají i rodinné vztahy, nahlížené převážně z ženské perspektivy.

I cesta může být cíl

Dokladem spisovatelčina vypravěčského talentu je pak to, že onu těžkou látku dokázala přetavit v nadmíru čtivý příběh, prostý jakýchkoliv náznaků tezovitosti či schematičnosti. Příběh, z něhož vyzařuje nefalšovaná radost z fabulace a v němž se realita nenásilně prolíná se sny, mýty a legendami. Odráží se v něm rovněž autorčin badatelský zájem o sociální problematiku i cizí kultury, který zde ztělesňuje například historická postava africké ženy s přezdívkou Hotentotská Venuše, která počátkem 19. století uhranula evropské publikum coby součást putovního panoptika. A stejně jako předchozí román Pískový vrch je také Chmurdálie dílem jazykově nesmírně bohatým, což jen podtrhuje zdařilý překlad Michaly Benešové.

I druhý česky vydaný román Joanny Batorové proto zasluhuje pozornost tuzemských čtenářů, které nemusí v žádném případě odrazovat jeho rozsah ani neznalost předešlého titulu.

autor: Petr Nagy