Madrid baila en Praga / Madrid tančí v Praze

Španělsko nepatří k evropským tanečním velmocem , jakými jsou například Belgie, Holandsko či Francie. V posledním desetiletí ale právě tato země na Pyrenejském poloostrově zaznamenala nevídaný boom současného tanečního umění. Nemalou roli tu jistě sehrála vydatná státní podpora. Kulturní politika není ve Španělsku jen libě znějícím souslovím, "mocní" tam skutečně kulturu podporují. Příkladem je Rada pro sport a kulturu autonomní oblasti Madrid, která se podílí na organizaci i financování nejrůznějších projektů. Bez zajímavosti není ani obecná poptávka po moderním tanečním umění. Jako by Španělé cítili potřebu hledat alternativu ke klasickému baletu i k tradičnímu flamencu, i když jsou stále flamencové soubory v této oblasti nejpočetnější.

Výše zmíněná fakta vedla občanské sdružení Tanec Praha k myšlence pozvat několik zajímavých madridských skupin do Prahy. Iniciátorkou projektu byla ředitelka sdružení a divadla Ponec Yvona Kreuzmannová, o konkrétní náplň festivalu se už postarala španělská strana, konkrétně choreograf Juan de Torres. Madrid v Praze tančil hned v několika odlišných stylech. Zatímco skupina Larumbe Danza zmiňovaného choreografa de Torrese představuje spíše obvyklejší proud contemporary dance - tedy to, co důvěrně známe i z české taneční scény (a mnohdy v originálnějším a vkusnějším pojetí), příjemným překvapením byla produkce Aracaladanza určená dětským divákům. V této oblasti jsme přes několik zajímavých pokusů stále poněkud pozadu. Dočkali se i příznivci moderního baletního divadla - představení Teresy Nieto Consuelo vykazovalo inspiraci literárním či dramatickým dílem a vneslo do Ponce některé atributy činohry (scéna, kostýmy, syžet, výraz tanečníků).

Za vrchol přehlídky pokládám vystoupení skupiny Losdedae choreografa a tanečníka Chevi Muradaye. Dvoudílné představení Recorrido...Recorrer sestávalo spíše ze samostatných kusů. Inspirace však byla (dle programu přehlídky) společná - a sice cesta souboru do Istambulu. V rámci této rezidence za spolupráce s tureckými tanečníky vznikl dokumentární film, který byl v Ponci prezentován jako nedílná součást první části večera. Dění na plátně nacházelo přímou odezvu v dění na scéně. Vzájemná interakce byla napínavá, hravá, přidávala celé choreografii na hloubce i zajímavosti. Pohybová výbava Muradayovy skupiny je obdivuhodná. Choreografie se nesla převážně ve velmi dynamické rovině, v agresivním gestu, častých kontaktních a zdvihových prvcích. V kontrastu k těmto energickým momentům stály pasáže vedené naopak ve výrazně zpomaleném tempu. Skvělý výkon v obou polohách podala zejména Sara Mogara, ale i tři další interpreti (včetně choreografa) prokázali značné fyzické i výrazové dispozice. Společným tématem obou kusů byla agrese v různých formách a podobách. Podtémata pak s touto hlavní linií přímo souvisela: boj ženy o vlastní identitu, boj o uznání v systému společnosti, touha po očištění emocionálním i duchovním.

Festival Madrid baila en Praga zakončil galavečer, v průběhu kterého vystoupili vedle španělských také čeští umělci. Tým Yvony Kreuzmannové vybral dvě choreografie, které uspěly na mezinárodním tanečním festivalu Mas Danza na Kanárských ostrovech, čím byla souvislost s posláním přehlídky zachována. Diváci tak v Ponci viděli dílo Lindy Stránské a také sólovou choreografii Arkánum Dory Hoštové, která si cenu diváku z Grand Canaria přivezla teprve v říjnu.

podrobný program www.divadloponec.cz