Madeleine
Knižní vydávání pamětí politiků je celkem běžnou záležitostí, pamětí političek již méně. Je to zcela logické, dané skutečností, že žen je v politice stále jako šafránu. A ne všechny dokážou v tomto tvrdém světě uspět, ba dokonce vyniknout. A tak osobnost Madeleine Albrightové je spíše výjimečným případem. Její paměti lze nahlížet z různých úhlů: jako zpověď Středoevropanky, která se stala Američankou, jako inventuru života vysoce postavené političky, jako kroniku událostí, které v posledních desetiletích minulého století hýbaly světem.
Každopádně jsou dokladem, že ženy vnímají politiku jinýma očima a že jsou v sebereflexi ve srovnání s muži - autory memoárů méně suverénní, více vystavené nejistotě a tápání. Ženy-političky také jsou, jak upozorňuje autorka hned v úvodu, nahlíženy jinak než jejich mužští kolegové a vlastnosti v politice nezbytné jsou v jejich případě označovány jinými přívlastky. Tam, kde je muž sebevědomý, je žena panovačná, kde muž vůdčí, žena agresivní; a pokud je muž oddaný, je žena emocionální...
Bylo by nošením sov do Athén opakovat, že "madam Secretary", v roce 1993 jmenovaná velvyslankyní a stálou představitelkou Spojených států v Organizaci spojených národů a o tři roky později americkou ministryní zahraničí, je českého původu. Sdělení o rodičích i datu narození této dámy najde čtenář hned na začátku knihy. Paměti mapují cestu od Madlenky k Madeleine Albrightové a začínají tak trochu patetickou snahou stát se "americkou dívkou", k čemuž autorce mj. pomohla studia na prestižní univerzitě. Mapují její cestu k pocitu hluboké patriotické sounáležitosti se zemí, v níž se nenarodila, do které přišla - politický azyl dostala její rodina v roce 1949. Dospělý a zralý věk paní Albrightové rytmizovaly události hýbající světem - proměny střední Evropy včetně sametové revoluce v bývalém Československu, kterou s napětím sledovala, události na Balkáně, konflikty na Blízkém východě. Třebaže ji těšila možnost "pomáhat prezidentovi prosazovat americký vliv v měnícím se světě" (s. 218), abychom použili jejích autentických slov, nejsou její memoáry oslavou vlastních činů, naopak. Toto vyprávění je i výčtem zklamání, selhání - včetně oněch vlastních -, vyprávěním o chybách, o smutných i trapných chvílích. Jsou reflexí obtížného postavení ženy ve vysoké politice, snahy vyrovnat se s vlastními kořeny a vlastní nevědomostí o nich, snahy smířit se s rozbitým manželstvím, snahy naučit se být sama sebou. Madam Secretary prokázala během svého života dovednosti organizační, rodičovské, pedagogické, diplomatické i politické. Uměla také se šarmem odejít, u vědomí toho, že žádná, ani sebevětší funkce, není funkcí doživotní. V pamětech přiznala, že "odcházet z veřejného úřadu po tak dlouhém období intenzívní činnosti na očích veřejnosti není snadné. Každodenní kolotoč podnětů se najednou zastaví. Není jednoduché se vzdávat práce, kterou milujete a která vám umožňuje mít pocit, že děláte něco důležitého." Paní Albrightová se vrátila k normálnímu životu - ten jí mimo jiné umožnil konstatovat, že "řídit zahraniční politiku a hlídat vnoučata vyžaduje mnohdy tytéž diplomatické dovednosti".
Dodejme, že spoluautorem pamětí je Bill Woodward, poradce a autor projevů paní Albrightové a dalších amerických politiků, včetně současného kandidáta na prezidentský úřad Johna Kerryho. A že zklamán nebude ani obdivovatel paní Albrightové, ani čtenář, kterého zajímá současná světová politika.
Recenze Mileny Lenderové
Literární matiné je pořad, který na svých vlnách vysílá ČRo České Budějovice. Internetovou podobu celého pořadu najdete zde.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
