Maďarský architekt Zsolt Gunther posouvá hranice památkové péče: Je třeba vést dialog mezi současností a minulostí

Administrativní budova K4
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Administrativní budova K4

Kontext a prostorovost je název výstavy v Maďarském institutu v Praze, která představuje práci maďarské architektonické kanceláře 3h architecture.

Tu v roce 1994 založil společně se svou manželkou Katalin Csillag Zsolt Gunther. Dnes sídlí v Budapešti a mezi její nejvýraznější práce patří rekonstrukce významných historických památek. Zsolt Gunther studoval architekturu v Budapešti a ve Vídni a následně pracoval v mnoha evropských kancelářích. V Praze představuje šest projektů a šest realizací, které vznikly v kanceláři 3h architecture v posledních patnácti letech.

Tomáš Císařovský: Malířství je samo o sobě trochu poustevnictví

Tomáš Císařovský

Své figurální obrazy a kolekci akvarelů vystavuje v Galerii 101 na Ovocném trhu v Praze pod názvem „Rozděleni volbou" malíř Tomáš Císařovský.

Vystavujete šest realizací a šest projektů za posledních 15 let. Které a podle čeho jste vybrali?

Vybrali jsme realizace, které jsou za posledních patnáct let fungování naší kanceláře důležité a které se zabývají kontextem a prostorovostí. Kontext znamená, že se zabýváme nejen konkrétními podmínkami daného místa, ale také jeho historií a historickými souvislostmi. Dalších šest vystavených projektů se zaměřuje především na experiment. A jak to tak bývá, člověku je nejmilejší poslední dítě, což je v našem případě přístavba vysoké školy umění a designu MOME v Budapešti. Tento projekt právě vstoupil do fáze realizace.

V souvislosti s tím kontextem, co je to, co vás jako architekta zajímá? Co je součást předvýzkumu?

To záleží na projektu. Pokud se jedná o historickou budovu, vždy důkladně studujeme veškeré historické prameny a dostupnou dokumentaci. Potom se snažíme vytvořit kontext s historií budovy a místa s požadavky současnosti. Uvedu jeden konkrétní příklad. Při přestavbě katedrály v Szegedu jsme rekonstruovali původní místnost v přízemí a k té jsme přistavěli úplně novou moderní místnost v suterénu. Obě teď fungují vedle sebe. Dostáváme ale třeba i zadání, která jsou téměř neřešitelná. Třeba realizace administrativní budovy v Budapešti – podmínkou bylo, že okna mohou být jen z jedné strany. Studovali jsme různé typologie kancelářských budov a vymysleli to tak, že jsme na straně, kde nesměla být okna, postavili od přízemí až po půdu atrium.

Brittenův Billy Budd. Národní divadlo uvádí operu o nevinnosti i potlačované sexualitě

Z inscenace Billy Budd; Štefan Margita, Christopher Bolduc

Výhradně mužská opera Benjamina Brittena Billy Budd, která se odehrává na britské válečné lodi během napoleonských válek, má 18. ledna českou premiéru v Národním divadle v Praze.

V Maďarsku vaši kancelář proslavily pokusy o přehodnocení pohledu na vesnickou architekturu. V čem spočívá vaše nová interpretace?

Začínali jsme pracovat na venkově, a protože jsme měli málo práce, podrobně jsme se věnovali projektům architektů, které byly vidět v okolí. Přišli jsme na to, že některé prvky vesnické architektury lze použít i jinak, nově. Například sloupoví nebo otevřené verandy. Také třeba vytváříme meziprostory mezi dvorkem a interiérem, které jsou využitelné v přechodných obdobích - na jaře a na podzim.

Momentálně končíte hostování v Ústavu navrhování II Fakulty architektury ČVUT a se svými studenty jste navrhoval klášter v Bélapátfalva. O jaký projekt se jedná?

Je tam cisterciácký klášter s kostelem, postavený ve středověku podle velice přísných pravidel. Z kláštera se dochovaly jen ruiny, ale kostel pořád stojí. Naše kancelář dostala zakázku na renovaci tohoto kostela, ale my jsme žádali, abychom se mohli věnovat i klášteru, se kterým by se podle nás také mělo něco udělat. Biskupství v Egeru se k tomu nepostavilo kladně, a tak jsem se rozhodl, že to nabídnu jako téma pro zdejší stáž. Tím se studentům otevřel obrovský prostor, protože nemuseli dodržovat všechny předpisy a normy, kterých jinak architekt musí držet. Díky tomu vznikly velice zajímavé návrhy, i krajní, včetně zpochybnění celého nápadu a projektu. V mnoha projektech získal objekt zcela nové funkce. Domnívám se, že projekty studentů mohou být pro církev i pro památkovou péči inspirací.

Slova jsou zbraní, nástrojem manipulace i svádění. Černý med v Činoherním klubu si hraje s dialogy

Z inscenace Černý med

Novinkou Činoherního klubu v Praze je původní autorský text režiséra, scénáristy a pedagoga pražské FAMU Vojtěcha Maška Černý med.

Vás zájem se v posledních letech zaměřuje na historickou architekturu. Máte za sebou rekonstrukce celé řady památek, např. katedrály v Szegedu, baziliky na Panonském vrchu nebo barokního zámku rodiny Esterházy, při jehož rekonstrukci vás prý inspiroval Český Krumlov. V jakém smyslu?

Co je podle mě v Českém Krumlově nejzásadnější a nejcennější, jsou velmi kvalitní rekonstrukce barokních budov. Zásadní je uvědomit si, jaké jsou dnes funkce historických budov. A jaké jsou souvislosti mezi takovou starou budovou a novou funkcí. Český Krumlov je příkladný tím, že do dokonale a perfektně restaurovaného prostředí zabudovává současné funkce. My se při práci v tomto momentu občas zastavíme, ale někdy tyto hranice překročíme a snažíme se je posouvat. Někdy jde třeba o jediný předmět, jindy ale od základu změníme třeba celou část prostoru. Vzniká tím jakýsi dialog mezi současností a minulostí.

Můžete uvést nějaký příklad?

Například při rekonstrukci zámku Esterházy jsme nedokázali přijít na to, jaký byl v obrazárně původní strop. A tak jsme tam vytvořili hypotetický stop podle našich představ. Vzali jsme základ, stropový oblouk, ale umístili do něj osvětlení, které se v baroku vůbec nepoužívalo. Vytvořili jsme vlastně svítící zářící strop, jaký v baroku vytvářeli pomocí maleb, ale my jsme použili současný technologický prvek.

Praha na prahu moderny. Paseka vydala unikátního pražského průvodce

Z knihy Praha na prahu moderny; Národní divadlo Josef Zítek – Josef Schulz Národní 2 | 223 / II 1865–1883

Mnohé Pražany obklopují kulisy klasicismu, romantismu, historismu a secese doslova na každém kroku. Nová kniha Zdeňka Lukeše a Pavla Hrocha ale ukazuje architekturu Prahy z pohledu, který se obyvatelům z chodníku běžně nenaskytne.

Nedávno jste řekl, že renovace baziliky na Panonském vrchu, kterou měla na starost vaše kancelář, se stala mezníkem v maďarské památkové péči. Zajímá mě čím?

Pracovali jsme jako maďarští partneři Johna Pawsona a podařilo se nám realizovat a prosadit v rámci památkové péče věci, jaké se v Maďarku dosud nepodařily. Složitost úkolu spočívala v tom, že v tomto prostoru je hodně historických vrstev a rovin a nám se z té podařilo vyzdvihnout ty nejzásadnější a zachovat je pro dnešek. Tyto historické prvky jsme pak doplnili o některé současné, vznikl tak velice zajímavý architektonický komplex.