Máchovi Cikáni v Divadle Nablízko

7. květen 2003

Často se uvádí, že drsná coolness dramatika, která je již několik let hitem českého divadla, vyjadřuje dnešní svět jeho prostředky. V tom případě je pražské Divadlo Nablízko, působící v malostranském Rubínu, kde se poezii vždy dařilo (připomeňme Divadlo na okraji, Kováříkovo Zelené peří i počáteční etapy A-studia), novou avantgardou.

Jan Jirků, bývalý člen souboru (nynější umělecký šéf Divadla Minor) tu režijně připravil svou dramatizaci Máchových Cikánů, povídky, která motivicky předjímá Máj a zároveň je takřka dryáčnickým romantickým hororem, jenž daleko víc než vrcholné básníkovo dílo prozrazuje, že má kořeny v triviálním, tajemném, hrůzném a sentimentálním kalendářním čtivu své doby.

Zuzana Dřízhalová a Eduard jenický na zkoušce Cikánů

Režisér na maximálně oproštěné scéně vystavěl poměrně sugestivní představení z jednotlivých dobře pointovaných sekvencí, které spojuje připsaná postava Vyšetřovatele. Ten do jisté míry nahrazuje part vypravěče. Tím, že Jirků zároveň nechal působit poetický máchovský jazyk, podařilo se mu převést vyčpělou romantickou ambaláž do groteskní polohy a přitom celku ponechat kvality velkého básnického gesta.

K dobrému výsledku pak přispěly jak výrazné herecké výkony mladého souboru, tak dramatické kvality scénické hudby Jakuba Dvořáčka pro violoncello, na které hraje Jan Keller.

autor: Vítězslava Šrámková
Spustit audio