Macbeth londýnského Národního divadla je až staromódně klasický. A nikomu to nevadí

Samotný fakt, že se slavný shakespearovský herec po deseti letech vrátil na scénu ve velké roli, se stal velkým lákadlem pro diváky. Premiéra v jeho vlastní režii, k níž přizval ještě režiséra Roba Asforda, se uskutečnila v červenci na mezinárodním divadelním festivalu v Manchesteru.

Uvedení tohoto klasického díla je výjimečné, protože se festival zaměřuje převážně na původní současná díla, a ty se pak, prověřené festivalovým publikem, vydávají na turné po světě. 16 festivalových představení bylo vyprodáno během devíti minut, podobně na Macbetha reagovalo i publikum v New Yorku.

Kenneth Branagh má dobré renomé, je nazýván Lawrencem Olivierem současnosti, a jeho interpretace blankversu se doslova dostala do čítanek. Nicméně, samotná inscenace Macbetha je spíše atrakcí nežli výrazně inovativní interpretací díla.

V odsvěceném kostele číhají čarodějnice a odehrávají se středověké souboje

Inscenátoři zasadili děj příběhu do odsvěceného viktoriánského kostela sv. Petra, a dokonale využili malebnosti tohoto prostoru. Zabydlen je celý prostor kostela, na místě oltáře září řada svíček, na opačné straně z dřevěné stěny vystupují čarodějnice sudičky, připomínající sochy v apsidách. Diváci sedí za bedněním po obou stranách koridoru střední části.

Mezi nimi, doslova na dotek, se odehrává příběh s přímo naturalistickou silou. Hned na počátku jsme svědky bojové scény, kde za hustého deště a v blátě mezi sebou bojují dvě strany (autorem výpravy je Christopher Oram).

Čarodějnice, kromě vlastních výstupů, kde jsou v centru pozornosti, jsou neustále přítomny jako číhající přízraky.

Hra světel a stínů, stejně tak jako výrazná atmosférotvorná hudba Patricka Doylea i pohybově náročně ztvárněné souboje v choreografii Terryho Kinga navozují drsnost a tajemnost středověku.

Jistě nikoli náhodou připomíná inscenace až filmové aranžmá, v němž světla vyříznou v detailu obličej, situaci či scénu (jako v případě až nepříjemně naturalistického škrcení, kdy nebohý král, probuzený ze spánku, v poslední vteřině života zahlédne tvář svého vraha).

Souboj vlčí smečky, v němž ten nejsilnější zvítězí

Stejně jako jsme zvyklí u jiných britských inscenací, i zde se setkáme s herci různých barev pleti (Macduffa např. hraje černý Ray Fearon).

Nejvíce pozornosti na sebe samozřejmě poutá Kenneth Branagh. V pečlivé studii Macbetha ukazuje jeho nenápadný přerod od přesvědčeného obětavého bojovníka za vlast v ambiciózního politika bez citu a skrupulí.

Alex Kington jako Lady Macbeth v sobě nemá démoničnost, je spíše praktickou ženou, která miluje svého manžela a snaží se mu ze všech sil pomáhat v jeho ambicích. Výrazný erotický vztah působí jako přirozené pouto mezi manžely.

Banquo Jimmyho Yuilla není Macbethovým vrstevníkem, ale spíše o hodně starším rádcem, jehož ambice po věštbě čarodějnic jsou rovněž patrné.

Díky Lady Macbeth se v tomto smrtonosném boji o moc ocitne Macbeth o krok před ostatními, a nenechá si už šanci vzít. V jeho jednání je spontaneita, logičnost, v níž uvědoměle odsunuje city do pozadí.

Je to souboj vlčí smečky, v němž ten nejsilnější zvítězí, a ostatní raději dobrovolně vyklízí scénu. Na konci, když dojde k naplnění věštby, Macbeth viditelně rezignuje, přijme svůj osud bez výrazného hnutí mysli. Solidní služba klasikovi měla v Anglii úspěch

Z hereckého hlediska můžeme ocenit přesnou práci s textem i s jednotlivými situacemi, ve výkladu celku však inscenace nijak objevná není.

Je to zkrátka typ solidní produkce, určené širokým vrstvám diváků. Bez ambice zmocnit se hry a předělat ji podle svého, jde spíše o to sloužit klasikovi.

Oproti jiným shakespearovským inscenacím, které nabízejí přenosy NT Live, působí Branaghův Macbeth až staromódně klasicky. Nicméně, jak se zdá, nikomu to nevadí. V Anglii sklidil tento přístup u většiny kritiků velmi kladnou reakci. U nás by patrně žádný režisér s podobně tradicionalistickým přístupem u kritiky neuspěl.

Přečtěte si recenze dalších inscenací z cyklu přenosů NT Live:

OthelloParlamentSoudceTimon AthénskýPodivný případ se psem Omyly jedné noci Komedie omylů Světlo v pohybu Sluha dvou pánůVišňový sadFrankensteinMizející číslo